Arbitr

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Jana Procházková

Klíčová slova: arbitr, finanční arbitr, arbitráž, arbitrážní řízení, alternativní způsob řešení sporů neboli Alternative dispute resolution, smírné řešení sporu

Synonyma: ---

Související pojmy: rozhodčí, ombudsman, soudce, sudí nebo znalec


Obecná charakteristika

Finanční arbitr je takzvaným smírčím orgánem, který byl v České republice zřízen, aby poskytoval ochranu spotřebitelům v oblasti finančních služeb. Finanční arbitr rozhoduje o sporech "mezi poskytovateli platebních služeb a uživateli platebních služeb při poskytování platebních služeb nebo mezi vydavateli elektronických peněz a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz"[1] na území České republiky. Podmínkou je, že výše sporované částky nesmí překročit 50.000 EUR. Finančního arbitra a zástupce finančního arbitra volí Poslanecká sněmovna na funkční období 5 let veřejným hlasováním. Návrhy na volbu jsou oprávněny podávat instituce, jejich profesní sdružení a profesní sdružení na ochranu spotřebitelů. Historicky prvním finančním arbitrem České republiky byl pro období 2003 - 2007 zvolen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D.. Dne 25.10.2007 byl pro období 2008 - 2012 zvolen Dr. Ing. František Klufa a jeho zástupcem je JUDr. Petr Scholz, Ph.D.

Vznik institutu finančního arbitra v České republice

V právním řádu České republiky se poprvé objevuje institut finančního arbitra od 1.1.2003, kdy nabyl učinnosti zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů. Od platnosti tohoto zákona pro právo v České republice začal existoval zcela nový institut, který se začal zabývat řešením mimosoudních sporů, které se týkají převodů peněžních prostředků a užívání elektronických platebních prostředků. Institut finančního arbitra se opírá o zavedené standardy zemí Evropské unie a má za úkol ochraňovat práva a chráněné zájmy klientů v poli finančních služeb. Institut finančního arbitra byl zřízen na počátku roku 2003 jako jeden z kroků harmonizace práva České republiky se zeměmi Evropské unie. Požadavek na zřízení této instituce vzešel z požadavku ustanovení článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27.5.1997 o přeshraničních převodech. Tento článek 10 stanoví povinnost členským státům zajistit, "aby existovaly vhodné a účinné postupy vyřizování stížností a zjednávání nápravy při řešení sporů mezi příkazcem a jeho institucí nebo mezi příjemcem a jeho institucí".[4] "Skutečnost, že důvodem přijetí zákona o finančním arbitrovi byl sekundární pramen práva Evropské unie, má význam při jeho výkladu, neboť je nezbytné vykládat zákon o finančním arbitrovi v souladu s legislativou EU, tzv. eurokonformní výklad českého práva".[3, s. 13]

Poslání a úkoly finančního arbitra

Hlavním posláním finančního arbitra je zajištění rychlého, bezplatného a efektivního vyřizování sporů klientů s institucemi mimosoudní cestou.

  • "Finanční arbitr je kompetentní k rozhodování sporů mezi poskytovateli (např. banky nebo instituce vydávající elektronické platební prostředky) a uživateli (klienty) platebních služeb při poskytování platebních služeb nebo mezi vydavateli a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz".[2]
  • Finanční arbitr vykonává svou funkci nezávisle a nestranně. Nesmí být podjatý. Za výkon své funkce odpovídá Poslanecké sněmovně.
  • Řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Finanční arbitr rozhoduje do 30 dnů ve věci sporu nálezem, ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů. "V nálezu, jímž vyhovuje, byť i jen zčásti, návrhu navrhovatele, uloží současně instituci povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou je instituce podle nálezu povinna zaplatit navrhovateli, nejméně však 10 000 Kč".[2]
  • Finanční arbitr je kompetentní řešit spory, pokud nastaly po účinnosti zákona o finančním arbitrovi. Typickým sporem je například neoprávněné použití platebních karet při platbě nebo v bankomatu, neoprávněný převod u internetového bankovnictví, neoprávněný převod finančních prostředků z účtu.
  • "Do kompetencí finančního arbitra naopak nepatří spory např. z oblasti hypoték, úvěrů, stavebního spoření nebo spory vzniklé mimo členské státy EU a další státy, tvořící Evropský hospodářský prostor".[2] Velkým přínosem pro klienty je rychlost rozhodování a nezpoplatněné řízení.
  • Řádným opravným prostředkem proti nálezu jsou námitky. Odůvodněné námitky mohou strany podat do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení nálezu. Práva podat námitky se lze vzdát. Finanční arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní. Písemné vyhotovení rozhodnutí o námitkách se doručuje účastníkům řízení a je konečné.

Vykonatelnost nálezu a další postup

Doručený nález, který již nelze napadnout námitkami, je v právní moci. Nález je soudně vykonatelný podle občanského soudního řádu, jakmile uplyne lhůta k plnění. Není-li v nálezu tato lhůta stanovena, je nález vykonatelný, jakmile nabyl právní moci. Není-li navrhovatel spokojen s výsledkem řešení svého sporu s institucí u finančního arbitra, může své právo uplatnit u soudu. Toto právo má i příslušná instituce. Podáním žaloby ve věci sporu k soudu nebo k rozhodčímu soudu anebo rozhodci, uzavřením dohody o mimosoudním vyrovnání před nabytím právní moci nálezu nebo zpětvzetím návrhu před nabytím právní moci nálezu se stává nález nulitním.

Informační povinnost

"Arbitr vhodným způsobem uveřejňuje jednou ročně, nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, výroční zprávu o své činnosti, včetně popisu vybraných projednávaných sporů bez uvedení identifikačních údajů navrhovatelů.".[1] Finanční arbitr také informuje orgány vykonávající dohled nad institucemi o zjištěných nedostatcích v činnosti konkrétních institucí.


Poznámka: čerpáno ze zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.

Použitá literatura

1 Česká republika. Sbírka zákonů. Zákon o finančním arbitrovi. 2002-06-04. Částka 87/2002 Sb. č. 229. s. 5047.

2 finarbitr.cz [Online]. 2010 [cit. 2010-12-07]. Finanční arbirt České republiky. Dostupné z: <http://www.finarbitr.cz/cs/financni-arbitr-poslani-a-ukoly-financniho-arbitra.html>.

3 SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi a způsoby mimosoudního vyrovnávání sporů vzniklých při převodu finančních prostředků ve vybraných státech s vyspělým bankovním průmyslem. Daně a finance. 2007, č. 3, s. 13.

4 ur-lex.europa.eu [Online]. 1997-02-14 [cit. 2010-12-07]. Směrnice evropského parlamentu a rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997, o přeshraničních převodech. Dostupné z: <http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:06:02:31997L0005:CS:PDF>.