Andrew Dillon

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání
Andrew Dillon
Andrew Dillon
[1]

Datum a
místo narození
-
Irsko
Datum a
místo úmrtí
žijící

Příčina úmrtí žijící
Rodinný stav -
Bydliště Austin, Texas, USA
Občanství -
Vzdělání University College Cork 1984 BA, 1987 MA (Psychology)

Loughborough University 1991 PhD. (Human Sciences: Psychology)

Pracoviště Děkan a profesor na University of Texas v Austinu (School of Information)
Ocenění Od roku 1995 člen asociace ASIS&T
Známý pro Prezident ASIS&T pro rok 2013, autor mnoha článků a několika knih týkajících se informační vědy

Andrew Dillon je americký informační vědec, pedagog a autor mnoha článků a několika knih týkajících se informační vědy. Od ledna roku 2002 působí jako děkan na School of Information spadající pod University of Texas at Austin. Zájímá se o výzkum především v oblasti HCI, o psychologii vytvoření a využívání informací, management znalostí a o lidské chování v kontextu informací. [1]

Život

Vzdělání

Andrew Dillon se narodil v Irsku, kde studoval na střední škole Crescent College, S.J. ve městě Limerick.[2] Po střední škole nastoupil na University College Cork obor psychologie. Na této univerzitě získal v roce 1984 titul BA a v roce 1987 pak titul MA. Dále pokračoval ve studiu na Lough-borough University of Technology, kde v roce 1991 získal doktorát. [3] [4]

Zaměstnání

Pracoval jako výzkumný pracovník v Research Fellow at the Human Sciences & Advanced Technology Research Institute ve Velké Británii. Od roku 1994 působil na Indiana University na School of Informatics, kde se, mimo jiné, podílel na vývoji magisterského programu v oboru Human-Computer Interaction. V lednu roku 2002 se stal děkanem a profesorem na University of Texas v Austinu na School of Information. Tuto pozici zastává dodnes.
Publikoval více než 100 článků a knih a působil v redakčních radách mnoha významných časopisů, jako jsou International Journal of Human-Computer Studies, Interacting with Computers, Journal of Documentation, a Journal of the American Society for Information Science and Technology. Také přispěl do několika encyklopedií, jako jsou Macmillan Encyclopedia of Cognitive Science, International Encyclopedia of Ergonomics & Human Factors a Encyclopedia of Library and Information Science.
Na své výzkumy získal finanční příspěvky od několika významných institucí, například od NSF, Microsoftu, and CEC. [5]

Dílo

Andrew Dillon napsal mnoho článků, jejichž témata a zaměření jsou velmi rozmanitá.
Nejčastěji probíraným tématem v práci Andrewa Dillona je HCI – human-computer interaction. Dillon je jedním z největších odborníků na toto téma informační vědy. Interakcí mezi člověkem a počítačem se tudíž zabývá poměrně detailně. Probírá postupy, výsledky a působení HCI. Řeší nutnost analýzy uživatelů či struktury a žánry.
Neméně se zabývá také hypertextem. Na téma hypertextu jako technologické novinky napsal spoustu svých článků a zmiňuje jej i ve svých knihách. Probírá hypertext v kontextu, hypertext z psychologické perspektivy, lidské faktory hypertextu.
Human-comuper interaction a hypertext však nejsou jedinými probíranými tématy v Dillonových pracech. Ve spolupráci s dalšími odborníky napsal nemálo článků. Věnuje se rozdílům mezi čtením textu z obrazovky a z papíru, digitálním knihovnám, designu full textu, databázím, teoriím a modelům informačních technologií, pronikání technologických novinek (hypermédií) do vzdělávání či i-školám.

Význam pro informační vědu

Publikoval více než 100 článků a knih, které se týkají informační vědy. Podílel na vývoji magisterského programu v oboru Human-Computer Interaction na Indiana University na School of Informatics. Působil v redakčních radách mnoha významných časopisů zaměřených na informační vědu. Jako prezident asociace ASIS&T pro rok 2013 se snažil prosazovat informační vědu jako relevantní vědu pro širší komunitu vědců. [5] [6]

Úspěchy

Od roku 1995 je Andrew Dillon členem asociace ASIS&T (The Information Association for The Information Age). 31. října 2012 byl na výroční schůzi této asociace zvolen za prezidenta pro rok 2013. V průběhu vykonávaní této funkce se snažil mezi veřejností vytvořit pohled na informační vědu jako na vědu, kterou budou lidé chápat jako prostředek při řešení sociálně-technických problémů v našem stále více propojeném světě. [6]

Publikace

Výběrová bibliografie

Knihy:

  • DILLON, Andrew. Designing usable electronic text. 2nd ed. New York: Taylor, 2003, viii, 214 p. ISBN 04-152-4060-3.
  • VAN OOSTENDORP, Herre, Leen BREURE a Andrew DILLON. Creation, Use, and Deployment of Digital Information. Mahwah, N.J: Lawrence Erlbaum Associates, Inc, 2005. ISBN 08-058-4587-9.
  • ROUET, Jean-François, Jarmo J. LEVONEN, Andrew DILLON a Rand J. SPIRO. Hypertext and cognition. Mahwah, N.J.: Lawrence Erlbaum, 1996, ix, 175 p. ISBN 08-058-2144-9.
  • MCKNIGHT, Cliff, Andrew DILLON a John RICHARDSON. Hypertext: a psychological perspective. New York: E. Horwood, 1993, 202 p. ISBN 01-344-1643-0.
  • MCKNIGHT, Cliff, Andrew DILLON a John RICHARDSON. Hypertext in context. New York: Cambridge University Press, 1991, ix, 166 p. ISBN 05-213-7488-X.

Články:

  • Dillon, A. and Gabbard, R. (1998) Hypermedia as an educational technology: a review of the empirical literature on learner comprehension, control and style. Review of Educational Research, 68(3), 322-349. Reprinted in P. Smith and A. Pellegrinni (eds.) (2000) The Psychology of Education: Major Themes, London: Routledge, vol. 3, 496-531.
  • Dillon, A. and Morris, M. (1996) User acceptance of new information technology: theories and models. In M. Williams (ed.) Annual Review of Information Science and Technology, vol. 31, Medford NJ: Information Today, 3-32.
  • Morris, M. and Dillon, A. (1997) How User Perceptions Influence Software Use. IEEE Software, 14(4), 58-65.
  • Dillon, A. and Gushrowski, B. (2000) Genres and the Web - is the home page the first digital genre? Journal of the American Society for Information Science, 51(2), 202-205.
  • Dillon, A. (2001) Beyond usability: process, outcome and affect in human-computer interactions. Canadian Journal of Library and Information Science, 26(4), 57-69.
  • Dillon, A., Richardson, J. and McKnight, C. (1990) The effect of display size and paragraph splitting on reading lengthy text from screen. Behaviour and Information Technology, 9(3), 215-227.
  • Dillon, A. and Maynard, S. (1995) Don't forget to put the cat out! Why collaborative hypermedia and everyday writing pass one another by. The New Review of Hypermedia and Multimedia: Applications and Research, 1, 135-153.
  • Vaughan, M. and Dillon, A. (2006) Why structure and genre matter to users of digital information: a longitudinal study with readers of a web-based newspaper. International Journal of Human-Computer Studies, 64, 502-526.
  • Dillon, A. and Watson, C. (1996) User analysis HCI - the historical lessons from individual differences research. International Journal of Human-Computer Studies, 45(6), 619-638.
  • Dillon, A., McKnight, C. and Richardson, J. (1988) Reading from paper versus reading from screens. The Computer Journal, 31(5), 457-464.

Článek z roku 1988 shrnuje výzkumy, které se zabývají rozdíly mezi čtením z papíru a čtením z obrazovek. V úvodu autoři krátce shrnují dosavadní výsledky těchto průzkumů, které naznačují, že čtení z obrazovky je pomalejší, méně přesné a více unavující. V první polovině práce pak autoři popisují všechny pozorované rozdíly. Prvním z nich je rychlost. I přesto, že výzkumy naznačují, že čtení z papíru je rychlejší, nemůžeme tento výsledek považovat za definitivně správný, jelikož, jak autoři upozorňují, některé podmínky se při realizaci jednotlivých testů značně lišily (odlišná velikost písma na papíře a obrazovce, odlišné osvětlení při čtení z obrazovky a z papíru apod). Dále se autoři zabývají přesností, dalším kritériem je únava. Výzkumy naznačují, že pokud čteme z méně kvalitních displejů, můžeme být unavenější, než když čteme z papíru. Pokud je ale displej kvalitní, rozdíly se stírají. Dále se práce zabývá porozuměním textu. Výzkumy naznačují, že čtení z obrazovek nijak negativně neovlivňuje porozumění. Další kapitola pojednává o preferencích uživatelů. Uživatelé často preferují čtení z papíru. Druhá polovina článku se zabývá příčinami, které mohou způsobit rozdíly mezi čtením z obrazovky a z papíru. První příčinou může být orientace, jelikož pokud čteme z obrazovky, můžeme si orientaci textu přizpůsobit podle vlastních preferencí, na rozdíl od papíru, kde bývá text většinou orientován vertikálně. Dale se článek zabývá rozdíly v očních pohybech a pozorovacích úhlech. Text na papíru můžeme číst téměř z jakéhokoliv úhlu, ovšem při čtení z obrazovky už býváme více omezováni. Následně se autoři zabývají rozdílem ve velikosti čtecí plochy a také blikáním textu na obrazovce. Další kategorií je polarita textu. Výzkumy naznačují, že uživatelé preferují tmavý text na světlém pozadí, ačkoliv na obrazovce může být někdy zobrazován i světlý text na tmavém pozadí. Čtenářský komfort může ovlivňovat také font písma, velikost písma a velikost mezer mezi slovy. Nakonec se článek zabývá problémem vyhlazování hran na obrazovce a charakteristikou uživatelů. V závěru práce autoři vysvětlují, že čtenářský komfort při čtení z obrazovky, může být totožný s komfortem při čtení z papíru, pokud jsou dodržené jisté zásady. Je důležité, aby byl text tmavší, než jeho pozadí, dále musí mít displej vysokou kvalitu zobrazení, obnovovací frekvence obrazovky by měla být alespoň 95 Hz a důležitá je i technologie pro vyhlazování hran (anti-aliasing). Na konci článku autoři doporučují, aby se budoucí výzkumy zaměřovaly především na úkolové čtení (tzn. aby se při experimentech četly celé články či knihy) a aby se více orientovaly na to, jak může velikost obrazovky ovlivnit pochopení delšího textu.

  • Dillon, A. (1990) The human factors of hypertext. International Forum on Information and Documentation, 15(4), 32-38.
  • Dillon, A., Richardson, J. and McKnight, C. (1988) Towards the design of a full text, searchable database: implications from a study of journal usage. British Journal of Academic Librarianship, 3(1), 37-48.
  • Dillon, A. (1999) TIME - a multi-leveled framework for evaluating and designing digital libraries. International Journal on Digital Libraries. 2(2/3), 170-177
  • Dillon, A. (2012) What It Means to be an iSchool. Journal of Education for Library and Information Science. Vol. 53. No 4-(Fall). 2012. ISSN 0748-5786

V článku What it means to be an iSchool (v překladu Co znamená býti i-školou) Andrew Dillon hovoří o informačních školách a jejich rozvoji v současnosti. Zmiňuje University of Michigan, University of Washington a University of Texas v Austinu jako první, které svá jména změnily podle informačních studií. V současné době má takový název asi 30 % škol, na kterých se tyto obory učí. V roce 2003 již existovalo 10 i-škol. Většina z těchto škol je v dnešní době v USA, další jsou také v Austrálii, Británii, Kanadě, Číně, Dánsku, Finsku, Německu, Irsku a Singapuru.
Dillon zde definuje, co přesně je i-škola, zaměřujíc se především na školy americké, se kterými má zkušenosti. Informační školy podle něj postrádají jakousi obeznámenost s tím, co vlastně dělají. Ve dvacátem století reprezentoval termín informace buď větší důraz na lidi (v případě počítačové vědy) nebo technologii (v případě knihovnictví). Mnoho popisů i-škol se zaměřuje na dynamickou interakci lidí, informací a technologií s důrazem na využití síly technologií a informací pro zvýšení lidského a organizačního potenciálu.
Dále se v článku zmiňuje o významných interdisciplinárních zkušenostech i-škol. I-školy uznávají, že naléhavé problémy přístupu k informacím, používání, skladování, a vykořisťování v našem světě jsou mimo kompetenci pouhé jedné disciplíny.
Dillon probírá v další části článku také vyhledávací hodnoty těchto škol. Jako jednu z charakteristik i-škol zmiňuje tu, že odkaz knihovnictví se zabývá přístupem, informací jako společenským zdrojem a důležitostí soukromí a ochrany informací. Považuje za důležité zmínit, že školy, které jsou součástí probramu informačních studií a knihovnictví, mají zaměření na vyhledávání.
V závěru článku tvrdí, že sice existují rozdíly mezi i-školami a jinými typy programů, ale jsou to spíše rozdíly v angažovanosti a důrazu než předmětu a metodách. I-školy se zaměřily na informaci s důrazem na knihovny, archívy, organizace se sbírkami, a směrem k více kontextuální analýze informací v životě lidí. Být i-školou je méně o názvu a více o orientaci. Tudíž, není žádné formální dělení mezi těmi školami, které se rozhodly změnit svůj název a stát se placenými členy výboru i-škol, a těmi s formálním závazkem vyhledávat a studovat informaci v životě lidí, ve společnosti a kultuře.

Profesionální publikace

  • Dillon, A. and Doty, P. (2112) Extending Information Studies to the Education of Open Source Information Analyst. Journal of Homeland Security Education, 1, 78-88
  • Dillon, A. and Rice-Lively, M, (2010) Facing the challenges of the new information ecology, AALL Spectrum, December 2010, 20-23.
  • McKnight, C., Richardson, J. and Dillon, A. (1988) The construction of hypertext documents and databases. The Electronic Library, 6(5,) 338-342. Reprinted in Infomediary, 3(1), 33-39.

Publikované knižní recenze

  • Dillon, A. (1998) A Review of Weckert and Adeney Computer and Information Ethics. Journal of the American Society for Information Science, 49(9), 861.
  • Dillon, A. (1995) A Review of S. Gray Hypertext and the Technology of Conversation: Orderly Situational Choice, Greenwood Press, Westport CT. LISR, 17(2), 188-189.
  • Dillon, A (1993) A review of A. Edwards and S. Holland Multimedia Interface Design in Education. Hypermedia, 5(2), 158-160.
  • Dillon, A. (1990) A Review of Rivlin et al Screen Design Guidelines. Hypermedia, 2(2), 171-173.

Knižní kapitoly:

  • Dillon, A. (1996) Myths, misconceptions and an alternative perspective on information usage and the electronic medium. In J.F. Rouet et al (eds.) Hypertext and Cognition, Mahwah, NJ: LEA, 25-42.

V tomto článku se Andrew Dillon zaměřil na mýty a mylné představy související s využíváním informací a s elektronickými médii. Dillon se ve článku zabývá technickým pokrokem a technickými novinkami (mimo jiné i hypertextem), které začaly pronikat do vzdělávání. Aby ale byla technika přínosem pro koncového uživatele, je potřeba, aby nepronikala do vzdělávání jen kvůli všeobecnému nadšení pro počítače, ale aby byla navrhována podle potřeb koncového uživatele.
Ideu hypertextu je možno vystopovat až do roku 1945, kde ji poprvé představil Vannevar Bush ve svém článku As We May Think. Hypertext měl umožňovat pro uživatele přirozenější interakci s informačními zdroji. Vědci předpokládali, že díky výhodám, které nám hypertext přinese, nakonec přestaneme používat papír. To se ovšem nepotvrdilo. Dillon v článku dokazuje, že hypertext nenaplnil svá původní očekávání a předkládá mýty související s využíváním informací a s elektronickými médii. Dále přichází s alternativní perspektivou. Zdůrazňuje, že je důležité, se při vytváření hypertextového systému, stejně jako u každé jiné interaktivní technologie, soustředit především na uživatele (user-centered design). Při návrhu systému by se měly používat metody cílené na uživatele (user-centered methods).
Představuje také Framework of Reader-Document interaction - (aplikační rámec interakce mezi čtenářem a dokumentem). Tento Framework, známý jako TIMS znázorňuje lidské poznávání a chování při čtení a využívání informací.
Na konci článku Dillon konstatuje, že hypertext ovlivňuje a i nadále bude ovlivňovat to, jak vytváříme a využíváme informace. Proto musí mít dopad i na vzdělávání. Hypertext může umožňovat rychlejší vyhledávání, snadnější manipulaci s informacemi atp., ale nesmíme zapomínat, že se stále jedná pouze o médium sloužící k prezentaci informací a nemůžeme si myslet, že vyřeší všechny naše vzdělávací problémy. Technologie mohou představovat pozitivní přínos do vzdělávání, ale jejich přínosy bychom neměli přeceňovat.

  • DILLON, Andrew. Designing Usable Electronic Text. 2nd ed. ISBN 0-415-24059-X. Boca Raton: CRC, 2004. Ch. 2. Electronic documents as usable artifacts.

V kapitole "Elektronické dokumenty jako použitelné artefakty" se Andrew Dillon zabývá použitelností technologií zejména ve vztahu k uživateli. Kapitola ve svém úvodu vysvětluje expanzi technologie počítačů z původního použití pro vědce k místu pro ukládání, manipulaci a prezentaci všech druhů informací. Popisuje přechod k desktopovému počítači a zabývá se koncovým uživatelem, který již nemusí mít pro práci s počítačem speciální vzdělání.
Dillon přibližuje HCI (human-centered interaction), které zkoumá interakci mezi počítačem a člověkem z pohledu identifikace toho, jak mohou být počítače designovány, aby uspokojily funkční požadavky a minimalizovaly úsilí uživatele. Vysvětluje, že systém nestačí být jen efektivní, levný a vysoce funkční. Důležitá je jeho použitelnost, kterou se Dillon v této kapitole detailně zabývá. Rozepisuje tři formy hodnocení použitelnosti, kterými jsou model-based evaluation (hodnocení založená na modelu), expert-based inspections (inspekce expertů, dále rozdělené na heuristické hodnocení a tzv. cognitive walk-through) a user-based tests (testy založené na uživateli). Tyto tři formy dále porovnává na základě názorů dalších informačních odborníků (John, Marks, Andre, Caveats) a zabývá se problémem využití laboratoří nebo výzkumu v reálném prostředí pro tyto účely. Uvádí, že důležité je, aby se toto hodnocení provádělo v kontextu, a že ač je proces hodnocení důležitý, sám o sobě řekne designerskému týmu jen málo o tom, jak vylepšit použitelnost.
Dillon proto dále zmiňuje user-centered design, který zajišťuje proces zvyšující šance na přijatelný koncový produkt, a jehož hlavní filozofií je opakování design-testu ve všech životních cyklech výrobku naproti tradičnímu schématu výroby a následnému testování. K tomu je důležitá identifikace podílníků (stakeholders), indentifikace scénářů, analýza uživatele a analýza úloh. UC přístupy navrhují, že designér by měl poskytnout prototypové řešení a to pak otestovat, o výsledcích dále informovat a postupovat tak stále dokola, dokud se nedosáhne shody nebo cílené úrovně použitelnosti.
V závěru kapitoly Dillon řeší design a vědu, a způsob, kterým se tyto dva obory dostávají k prototypu.
Kapitolu zakončuje otázkou "Elektronické dokumenty jako technologie?" a konstatováním, že dokument je technologií pro čtení a elektronické dokumenty jsou tedy jen další čtecí technologií. Podílníky (stakeholders) jsou všichni čtenáři a všichni jsou tedy uživateli této technologie. Pokud mluvíme o elektronických textech a jejich použitelnosti, je nutné se ujistit, že kontextuální proměnné jsou zdůrazněny, abychom se vyvarovali vytvoření nevhodného designu pro specifický kontext.

Použitá literatura

  1. Person Details. ISchool of information [online]. [2015] [cit. 2015-04-04]. Dostupné z: https://www.ischool.utexas.edu/people/person_details?PersonID=47
  2. Andrew Dillon. LinkedIn.com [online]. © 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: https://www.linkedin.com/pub/andrew-dillon/3b/634/456
  3. Red McCombs School of Business. The University of Texas: At Austin [online]. 2006-2008 [cit. 2015-04-04]. Dostupné z: http://www.utexas.edu/student/registrar/catalogs/ug06-08/ch16/ch16bus.html
  4. The Alcade. Emmis Communications, listopad 2001, vol. 90, č. 2. ISSN 1535-993X. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=Wc0DAAAAMBAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q=andrew%20dillon&f=false
  5. 5,0 5,1 Andrew Dillon: Dean and Professor, The School of Information at The University of Texas at Austin. Texas Enterprise [online]. 2013 [cit. 2015-04-04]. Dostupné z: http://www.texasenterprise.utexas.edu/profile/andrew-dillon
  6. 6,0 6,1 UT SCHOOL OF INFORMATION NEWS: Dean Andrew Dillon Inducted as President of ASIS&T. ISchool of information [online]. 2012 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: https://www.ischool.utexas.edu/about/news/view_news_item?ID=392

Externí zdroje