Andragogika

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Zpracovala: Martina Sochorová (382576), Iveta Jansová (383008)

Andragogika je věda zabývající se vzděláváním dospělých (VD).


Původ a vývoj termínu
Termín andragogika pochází z Řecka. Andros = muž, dospělý; ago – vésti. Název ovšem vznikl později než samotné vzdělávání dospělých, termín byl poprvé použit roku 1833 německým vysokoškolským učitelem Kappem.

Má 3 významy:

  1. věda o výchově a vzdělávání dospělých - nauka definující správný přístup k učícímu se dospělému, zabývá se zvláštnostmi působení pedagogických zákonitostí na dospělou populaci a definuje osobnost dospělé osoby při vzdělávání.
  2. studijní obor o vzdělávání dospělých
  3. časopis pro vzdělávání dospělých, vydávaný od roku 1997 čtvrtletně

Zatímco humanitní vědy (antropologie), jsou vědou o člověku, andragogika je věda pro člověka. Jde především o vědu praktickou, která je zaměřena na to, aby byl člověk schopen do praxe tvůrčím způsobem zasahovat a měnit ji. Vzdělávání dospělých je celoživotním procesem, ve kterém se člověk přizpůsobuje změnám ekonomického, kulturního, společenského a politického života.


Historie vzniku

  • Rozvoj vzdělávání dospělých
- Počátek dnešních vzdělávacích systémů je v přechodu od feudálních k liberálně konstituovaným společnostem.
  • Kompenzační funkce vzdělávání dospělých
- Jedním z důvodů vzniku organizovaného vzdělávání dospělých byla snaha nějak kompenzovat nedostatky školských systémů. Po jejich stabilizaci se kompenzační vzdělávání začalo proměňovat. Neznamenalo už pouze doplnění znalostí ze základních nebo středních škol, ale stalo se z něj celoživotní vzdělávání, které nabízelo možnost neustále se zdokonalovat po celý život.
  • Důvody rozvoje jako samostatné vědní disciplíny
- Andragogika nevznikla pouze jako důsledek rozvoje jiných věd (pedagogika, filosofie, sociologie, psychologie). Hlavní příčinou pro vznik andragogiky jako samostatné vědní disciplíny byla potřeba nových druhů znalostí, kvalifikací, nutnost vzdělávání kvalitních andragogů - profesionalizace andragogické práce, nedostatek informací o souvislostech mezi vzděláváním a společenským a ekonomickým rozvojem (na toto téma také proběhly andragogické výzkumy). Americké andragogické výzkumy se zaměřovaly na individuální učení a vzdělávání, evropské se zabývaly sociálním rozměrem těchto procesů. Existuje snaha tyto názory propojit.[1]


Předmět andragogických teorií

“Předmětem andragogiky je celoživotní vzdělávání a celoživotní se učení dospělých v celé jeho šíři.”[2]
Učícími se dospělými se andragogika zabývá ve 4 rovinách:

  1. Makrosociální hledisko: zaměření na význam sociálních, kulturních, politických atd. změn vzhledem k vzdělávání dospělých.
  2. Institucionální a organizační zázemí vzdělávání dospělých: organizační struktura, možnost realizace andragogických cílů v organizacích, privátní, veřejné a komerční vzdělávání.
  3. Hledisko interakcí, didaktiky a metodiky: zabývá analýzou procesů organizovaného učení, vztahy afektivního a kognitivního, skupinového a individuálního, intencionálního a zkušenostního učení.
  4. Individuální úroveň: tvorba identity, plánování vlastního vzdělávání…[3]


Andragogika a pedagogika
Andragogika používá mnoho metod převzatých z pedagogiky. Jedním z rozdílů mezi andragogikou a pedagogikou (týká se to hlavně pedagogiky školy) je, že v andragogice není dospělý snížen na žáka, není oddělen od svých ostatních rolí v pracovním, společenském životě…

Názory na vztah andragogiky a pedagogiky se různí:

- jde o vědy totožné
- jsou to nezávislé vědy
- andragogika je součást pedagogiky
- vědy se částečně prolínají
- základem je pedagogika, má dvě části - pedagogiku dětí a mládeže a andragogiku [4]


„Andragogika jako věda o výchově a vzdělávání dospělých a péči o dospělé transformuje řadu pedagogických závěrů (…)“ [5]

Některé andragogické směry se k pedagogice hlásí, jiné ji odmítají. Existuje několik definicí o vztahu andragogiky a pedagogiky.
- Možnou definicí je např.: “Vědy o výchově a vzdělávání se dělí na andragogické a pedagogické, které ve spolupráci, ovšem specificky, zpracovávají vlastní didaktiky, teorie cílů apod.”[6]

Nebo další definice - “Andragogika tvoří ve výchovných otázkách protipól pedagogiky (…). Pedagogika znamená výchovu shora, andragogika je výchova mezi partnery. Andragogika je umění a věda zabývající se pomocí dospělým při jejich učení, pedagogika je umění a věda zabývající se výukou žáků jako závislých objektů (KNOWLES).”[7]


Dospělý v andragogice
Vzhledem k tomu, že má člověk mnoho rolí, ovlivňuje to jeho vztah se vzděláváním. Už není pouze žák, ale něčeho už v životě dosáhl, a andragog na to musí reagovat. Učení doprovází celý život. Andragogika ovlivňuje vzdělávání přímo - výsledky výzkumů používány pro zlepšování metod, nepřímo (poradenská, informační činnost) nebo zprostředkovaně - příprava kvalifikovaných pracovníků v rámci tohoto oboru.[8]


Dělení andragogiky
Andragogika je aplikovaná věda, nicméně tak, jako každá jiná věda, má svůj teoretický základ.

Andragogika jako věda empiricko-teoretická (vědní disciplína procesu)
- zkoumá interakci / výchovu / teorii vzdělávání a dospělého a teorii vzdělávání dospělého jako součást společenské skutečnosti
- patří tam tyto disciplíny: androdidaktika, metodologie výzkumu, dějiny, srovnávací andragogika, speciální A., andragogická psychologie, komunikace, andragogika práce… [9]

Andragogika jako věda prakticko-normativní, technologická (teorie vzdělávání dospělých) - snaha o praktické návody, andragogika jako v praxi působící vědění
- zkoumá cíle vzdělávání dospělých při utváření osobnosti, ve společenském prostředí a v konfrontaci s ním, sebevzdělávání a jeho stimulaci a formy
- rozvoj disciplín: technologie výchovy a vzdělávání dospělých, organizace a řízení VD a vzdělávacích institucí, ekonomika VD, vzdělávací právo, strategie a politika VD…

3 fáze teorie vzdělávání dospělých:

  1. Projekční - poznávání a formulace zákonitostí
  2. Explanační - formulování normativů pro společenskou práci
  3. Realizační - realizace zákonitostí ve společenské praxi [10]

Aplikované andragogické disciplíny: personální andragogika, sociální andragogika, kulturní andragogika


Současná situace dospělých
Význam dalšího odborného vzdělávání - jde o nejrychleji rostoucí sektor vzhledem k výši vynaložených prostředků a počtu účastníků.


Trendy

  • Systematizace a institucionalizace
- zaměření na rozvoj kompetencí, důraz na přípravu, vyhodnocení a využití získaných kompetencí v praxi, zohlednění nákladů a efektivita vynaložených prostředků, rozvoj lidských zdrojů se stává přímo úlohou vedení, zodpovědnost nadřízen
  • Nové chápání učení a vyučování
- nutnost neustálého učení se, roste význam sebeorganizovaného učení a učení se v týmech, zaměření i na osobnostní a metodický rozvoj, reflexivní učení s možností nalezení vlastních stylů a metod
  • Orientace na reálné problémy a situace
- řešení problémů na konkrétních situacích, na míru šité programy, propojení s cíli organizace
  • Decentralizace, propojení strategického a operativního managementu [11]


Poznámky

  1. BENEŠ, Milan. Andragogika. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 43 – 44. ISBN 80-864-3223-8.
  2. BENEŠ, Milan. Andragogika. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 65. ISBN 80-864-3223-8.
  3. BENEŠ, Milan. Andragogika. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 66. ISBN 80-864-3223-8.
  4. PALÁN, Zdeněk. Základy andragogiky.[online]. Praha, 2002 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://media0.wgz.cz/files/media0:5100491c3f8cb.pdf.upl/Zaklady_andragogiky.pdf. Skripta k předmětu Úvod do studia personalistiky. Vysoká škola J. A. Komenského, s. 50.
  5. PALÁN, Zdeněk. Základy andragogiky.[online]. Praha, 2002 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://media0.wgz.cz/files/media0:5100491c3f8cb.pdf.upl/Zaklady_andragogiky.pdf. Skripta k předmětu Úvod do studia personalistiky. Vysoká škola J. A. Komenského, s. 51.
  6. BENEŠ, Milan. Andragogika. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 68. ISBN 80-864-3223-8.
  7. BENEŠ, Milan. Andragogika. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 69. ISBN 80-864-3223-8.
  8. BENEŠ, Milan. Andragogika. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 70 – 71. ISBN 80-864-3223-8.
  9. PALÁN, Zdeněk. Základy andragogiky.[online]. Praha, 2002 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://media0.wgz.cz/files/media0:5100491c3f8cb.pdf.upl/Zaklady_andragogiky.pdf. Skripta k předmětu Úvod do studia personalistiky. Vysoká škola J. A. Komenského, s. 67.
  10. PALÁN, Zdeněk. Základy andragogiky.[online]. Praha, 2002 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://media0.wgz.cz/files/media0:5100491c3f8cb.pdf.upl/Zaklady_andragogiky.pdf. Skripta k předmětu Úvod do studia personalistiky. Vysoká škola J. A. Komenského, s. 68-69.
  11. BENEŠ, Milan. Andragogika. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 187. ISBN 80-864-3223-8.