Alexander Graham Bell

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání


Alexander Graham Bell

Alexander Graham Bell.jpg

Datum a
místo narození
3. března 1847
Edinburg, Skotsko
Datum a
místo úmrtí
2. srpna 1922
Baddeck, Kanada
Příčina úmrtí srdeční infarkt
Rodinný stav ženatý 
Bydliště Kanada, Anglie
Občanství britské, americké
Vzdělání Bostonská Univerzita
Pracoviště Bell Telephone Company
Ocenění -
Známý pro vynález telefonu

Alexander Graham Bell se narodil 3. března 1847 ve skotském Edinbugu a zemřel 2. srpna 1922 v Baddecku, v Kanadě. Je známý především díky svému vynálezu telefonu.

Život

Alexander Graham Bell se narodil 3. března 1847 ve skotském Edinbughu jako druhý ze tří synů Alexandera Melwilla Bella a Elisy Symonidesové se narodil ve stejný den jako jeho dědeček, po němž získal jméno Alexander. Druhé jméno Graham si přivlastnil až ve svých 11 letech (po dlouholetém rodinném příteli). Vyrůstal v rodině, která pečlivě dbala na vývoj osobnosti a vzdělání svých dětí. Matka (dcera lékaře královského námořnictva) byla vzdělaná a nábožensky založená, o základní vzdělání svých synů se postarala sama. Alexander Graham Bell se navíc učil hře na klavír, vřelý vztah k hudbě, zděděný po matce ho přivedl k myšlence stát se učitelem hudby. Otec se celý život věnoval studiu řeči a správné výslovnosti, řečnictví vyučoval, zaměřoval se především na hluchoněmé. To jen podpořilo soucitné a pedagogické zacházení Alexandra Grahama Bella s jeho matkou, která postupně ztrácela sluch.
V 10 letech začal Alexander Graham Bell navštěvovat privátní školu Royal High School. Po jejím absolvování ve čtrnácti letech (roku 1861) odjel Alexander Graham Bell do Londýna, kde bydlel a dál se vzdělával u svého dědečka Alexandra Bella. Bellův dědeček se stejně jako jeho syn zabýval řečnictvím a nápravami řečových vad. Dědeček dbal na výchovu svého vnuka důsledně, učil ho nejen londýnskému stylu života, ale také latině, řečtině a samozřejmě řečnictví, rozšířené o akustiku a fonetiku. Na základě tohoto intenzivního vzdělávání se Alexander Graham Bell rozhodl pokračovat ve šlépějích svého otce a děda a stát se učitelem řečnictví.
Po návratu z Londýna roku 1863 začal pracovat na pozici výpomocného učitele na Westhouse School, kde učil hudbu a řečnictví. Později si prohloubil své vzdělání na koleji v Edinburgu, zvýšil si tak svou pedagogickou kvalifikaci a mohl pracovat jako plnohodnotný, nikoli jen výpomocný, učitel na Westhouse School.
Na této škole vznikly první Bellovy pokusy o elektronické přenášení hlasu.
Bellův otec roku 1868 odešel do Kanady a Alexander Graham Bell musel převzít jeho povinnosti v Londýně (otec tam původně převzal praxi po zesnulém dědovi). Tam učil přednes a řečnictví, ale také se dále sám vzdělával. Zdravotní problémy (trpěl tuberkulózou) ho později donutily odstěhovat se za svou rodinnou do Kanady. V Kanadě měla rodina Bellů zůstat zprvu jen dočasně, ovšem zůstali tam již natrvalo. Bell po svém uzdravení působil jako učitel řeči v Bostonu, kde později založil soukromou školu, která měla odstranit nejrůznější řečové vady. Díky této škole poznal Bell dvě podstatné osoby ve svém životě. Tím prvním právník z Bostonu, Garnier Hubbard, který podporoval Bellovy vynálezy. Druhou osobou byla jeho dcera, Mabel Hubbardová. Ta přišla o sluch v pěti letech a začala navštěvovat Bellovu školu.
Bell v Bostonu získal titul profesora vokální fyziologie, a tak přesunul svou školu na univerzitu, aby mohl obě tato svá působení spojit. Najal si navíc asistenta Thomase A. Watsona. A začal se intenzivně věnovat vynálezu, který by pomohl především hluchoněmým dětem, tento záměr však postupným pronikáním do celé problematiky přenosu zvuku a anatomie lidského ucha přerostlo ve vynalézání telefonu. Díky finanční podpoře Gardinera Hubbarda a dalších mecenášů podal Alexander Graham Bell roku 1876 žádost o patent na vynález telefonu a zároveň se zasnoubil se svou žákyní Mabel Hubbardovou s níž se o rok později oženil a přestěhoval se do Anglie.
A. G. Bell zemřel 2. 8. 1922 v Baddecku (Nové Skotsko v Kanadě) na srdeční infarkt. Pohřeb byl uskutečněn 4. 8. 1922, ve chvíli, kdy byla rakev tohoto vynálezce spouštěna do hrobu, oněměly v celých USA všechny telefony na jednu minutu. Byl tak vzdán hold pracovníků telefonických ústředen tomuto velkému vynálezci. Alexander Graham Bell během svého života vynalezl mikrofon, sestrojil první funkční telefon (1876) a spolu s A. C. Bellem a S. Tairotem sestrojili gramofon (1883).[1]
Na počest vynálezu A. G. Bella po něm byla pojmenována technická jednotka zvuku – decibel.

Vynález telefonu

Alexander Graham Bell původně neplánoval vynalézt telefon, zabýval se myšlenkou zařízení pro pomoc hluchoněmým a také násobného telegrafu, který by byl schopen přenášet najednou více zpráv. Bell chtěl takovýto přístroj nazvat harmonický telegraf.
O použití elektřiny v přenosu zvuku začal uvažovat roku 1874, kdy na dovolené v Ontariu sestavil ušní fonoautograf, pomocí stébla sena a ucha mrtvého muže. Stéblo při promluvě do ucha přenášelo zvukové vlny.
2. 6. 1875 objevil Bell přenos zvuku mezi píšťalami umístěnými v různých místnostech. Zvuk píšťal se přenášel i bez proudu, jež byl následně tvořen slabým magnetickým polem.
Bell tak odhalil princip telefonu.
Pracoval na něm společně se svým asistentem Thoamsem Watsonem v Bostonu, v domě č. 109 na CourtStreet. Pomocí železné destičky, která sloužila jako membrána, a byla ovládaná elektromagnetem, vysílal Watson z jedné místnosti signály a Bell se je ve druhé místnosti snažil zachytit pomocí oscilačních desek a svého výborného sluchu.
Roku 1875 se jim tak podařilo sestrojit první typ telefonu. Po mnohahodinové a únavné práci v laboratoři poklepal omylem Watson na membránu a Bell ve druhé místnosti zachytil signál.
15. 2. 1876 zažádal Bell (bylo mu 29 let) o patent s názvem „jistá nová a prospěšná zdokonalení v telegrafii“. Patent byl zaregistrován pod číslem 174 465 a vydán byl 7. 3. 1876. Zajímavostí je, že asi o dvě hodiny později přišel přihlásit patent američan, zaměstnanec Western Electric Elisha Gray, žádal o patent na podobný vynález. Svůj telefon vynalezl již roku 1874, ten byl podobný vynálezu Johanna Philippa Reise, ale byl vylepšen principem kapalinového mikrofonu anglického vynálezce Jaetese. Sluchátko E. Gray vylepšil membránou, jež se elektromagneticky prohýbala.
Až po soudních sporech s Western Electric bylo prvenství vynálezu připsáno Alexanderu G. Bellovi. Patent byl však vydán na přístroj, který potřeboval ještě hodně zdokonalit. Přenášel zvuk, avšak nepřenášel hlas. Přenést poprvé hlas pomocí telefonu se Bellovi podařilo až 10. 3. 1876, kdy „uslyšel jeho pomocník v laboratoři první větu přenesenou jeho telefonem: ,Pane Watsone, přijďte sem, potřebuji vás.´“ [2] Bell 9. 7. 1877 založil společnost Bell Telephone Company, a to společně s Watsonem a svým tchánem G. Hubbardem. G.Hubbard začal v Bostonu vyrábět telefony ve velkém.
Bellův telefon byl prvně představen 25. 6. 1876 ve Philadelphii, a to na výstavě věnované stému výročí podepsání Deklarace nezávislosti.
Roku 1884 byl proveden první mezinárodní telefonní hovor mezi Bostonem a New Yorkem.

Jak telefon fungoval

Pro vynález Alexandera Grahama Bella bylo klíčové nalezení vhodné membrány o správných rozměrech. Po dlouhém bádání a zkoušení ve svém telefonu použil membránu v mikrofonu i ve sluchátku. „Uvnitř druhého dřevěného sluchátka se nacházel tyčový magnet s indukční cívkou a před ním byla umístěna železná membrána. Když zvukové vlny rozvibrovaly membránu, magnetické pole tyčového magnetu se změnilo a pod odpovídajícím akustickým vibracím se indukoval v cívce. Výsledkem bylo to, že u Bellova přístroje se proud nevypínal, ale moduloval frekvenci vibrací. Kromě skutečnosti, že zvuk z tohoto přístroje byl kvalitnější, nabízel i další výhody: mluvítko i sluchátko měly podobný tvar, a přístroj se proto dal lépe ovládat.“[3] Tato metoda byla jednoduchá a navíc nepotřebovala dodávat energii na straně přijímače, ani na straně vysílače. Původní indukční mikrofon byl nedostatečně citlivý, a tak byl později nahrazen uhlíkovým mikrofonem, v této podobě se mikrofon užíval až do konce 20. století.
Alexander Graham Bell byl úspěšný v sestrojení telefonu, horší to však bylo v případě poptávky po něm. Nikdo si neuměl telefon představit jako běžně používaný prostředek ke komunikaci. Až telefonu věnoval pozornost brazilský císař, přitáhl vynález i pozornost veřejnosti, Bell za svůj exponát na výstavě ve Philadelphii získal zlatou medaili, což ho podnítilo k dalšímu vyvíjení telefonu.
Vynález nabídl britské vládě, která s opovržením odpověděla, že na rozdíl od Američanů telefon nepotřebují a dají raději přednost osobnímu předávání zpráv prostřednictvím malých chlapců. Později museli své prohlášení vzít zpět a telefony přece jen odkoupit.
Dnes je propojeno 1,2 miliardy telefonních stanic a je možné se dovolat jednoduchou volbou čísla kamkoliv. Telefonování je umožněno nejen pomocí drátů, optických kabelů ale i radiovými vlnami přes satelity.[4]

Milníky v historii telefonování

  • 1861 Německý učitel J. P. Reis vynalezl membránový mikrofon a „telefonuje“ z bytu svému žákovi, který seděl s primitivním přijímačem v koruně stromu na zahradě.
  • 1876 A. G. Bell a E Gray přihlašují patent na telefon
  • 1878 A. G. Bell zahajuje provoz první manuální telefonní ústředny v New Havenu. D. E. Hughes vynalezl uhlíkový mikrofon pro telefony
  • 1882 na Malém náměstí v Praze zahájila provoz první pražská manuální telefonní ústředna obsahující 25 abonentů.
  • 1884 W. Siemens vynalezl koaxiální kabel, který později (1908) pomocí nosných kmitočtů umožnil přenos velkého počtu hovorů současně.
  • 1892 A. B. Strowger patentoval krokový volič, umožňující budování automatických telefonních ústředen
  • 1896 Švéd J. Ericcson zavádí „vytáčení“ otáčivou číselnicí
  • 1899 M. I. Pupin dostal patent na „pupinaci“ tj. způsob snížení útlumu elektrických vln na dálkových telefonních vedeních
  • 1956 zahájen provoz transatlantského telefonního kabelu TAT1 po dně ocenánu, přenášejícího 36 hovorů současně. Založení Mezinárodního poradního sboru pro telegraf a telefonii CCIT
  • 1961 Američan S. Morris zkonstruoval první elektronickou telefonní ústřednu pro 500 přípojek
  • 1963 Evropa zavádí první tlačítkové telefonní přístroje
  • 1965 Zahájen přenos 240 telefonních kanálů přes družici Early Bird. Švýcarsko nabízí první záznamníky telefonních hovorů
  • 1982 zahájena výroba bezšňůrových přístrojů s infračerveným, později digitálním, radiovým propojením mikrotelefonu
  • 1984 Evropa zavádí telefonní budky, v nichž jsou mincovníky nahrazeny snímačem magnetické předplátkové karty
  • 1985 položen první podmořský optický kabel UK_Belgium na dno kanálu LaManche
  • 1990 zahájení výstavby radiomobilních „buňkových“ sítí podle standardu GSM
  • 2000 Hertzův Institut ohlásil zvýšení přenosové kapacity standardních optických kabelů na 2,5 mil. Telefonních kanálů standardu ISDN současně [5]

Další výzkumy

Alexander Graham Bell působil v mnoha oblastech výzkumu. Založil Národní geografickou společnost a časopis Science. Vynalezl rovněž fotofon zařízení, které přenáší záznam zvuku na film.[6] Zabýval se modely helikoptér a draků, chtěl sestrojit draka, jež by unesl člověka. Podílel se také na konstrukci prvních ledatel, a křídlových lodí. Roku 1918 se podílel na sestrojení nejrychlejší válečné lodi (HD-4, dosahovala rychlosti 115 km/h). Dále vymyslel přenos zvuku pomocí optických vln. Podílel se na vzniku mnoha organizací, jež pomáhali hluchým lidem. „Vykonal záslužnou práci v Smithsonově ústavu, jehož správcem byl od roku 1898. Londýnská královská společnost mu v roce 1913 udělila Hughesovu medaili. Dožil se ještě obrovského úspěchu svého vynálezu. Telefonní společnost, kterou založil, má dodnes ve svém znaku modrý zvon, který pochází z jedné jeho dětské kresbičky.“[7]
Celkem byl Bell držitelem 18 patentů a spoludržitelem dalších 12.

Publikace Alexandra Grahama Bella

  • Establishment for the Study of Vocal Physiology, for the Correction of Stammering and other Defects of Utterance and for practical instruction in “Visible Speech” - Boston 1872.
  • Visible Speech as a Means of Communicating Articulation to Deaf-muts. Annals of the Deaf, 17, 1: 1872.
  • On the Nature and Uses of Visible Speech. - Boston, 1872.
  • “Sanders Reader” - 1872-3 (Výtah ve Volta Review, 66, 122 : 1964).
  • Upon a Method of Teaching Language to a Very Young Congenitally Deaf Child - Annals of the Deaf, 28, 124, 139 : 1883. (Výtah ve Volta Review 1939).
  • Fallacies Concerning the Deaf and the Influence of such Fallacies in Preventing the Amelioration of their Condition. - Ann. of the Deaf, 29, 32 : 1884.
  • Upon the Formation of a Deaf Variety of the Human Race. - Nat. Acad, of Sciences, Washington, 1884.
  • Překl.: »Existují vzájemné vztahy mezi defekty smyslových orgánů?« - Science, 1885. (Podle C. Mackenzie, lit. Č. 16, str. 263).
  • Facts and Opinions Relating to the Deaf from America. - Spottiswoode Co., Lon¬don, 1888.
  • Reading before Writing. - Annals of the Deaf; 13, 141 : 1891.
  • On Reading as a Means of Teaching Language to the Deaf. - 1891. (Přetisk ve Volta Review, 31, 191 : 1929).
  • Visible Speech as Taught to the Deaf (an Adress delivered July 7th 1891 at the first Summer Meeting of the American Association to Promote the Teaching of Speech to the Deaf held at Lake George, N. Y.) - Report of Proceedings, 1891.
  • Education of Deaf Children (Evidence of Edward Miner Gallaudet and Ale¬xander Graham Bell presented to the Royal Commission of the United King¬dom). - Volta Bureau, Washington, 1892.
  • Speech Teaching in American Schools for the Deaf. - Washington, 1892.
  • Adress Upon the Condition of Articulation Teaching in American Schools for the Deaf. - Sawyer, Boston, 1893.
  • Growth of the Oral Method of Instructing the Deaf (an Adress given Nov. 10th at the 25th Anniversary of the Horace Mann School in Boston). - Press of Rockwell, Boston, 1896.
  • A Few Thoughts Concerning Parent’s Association. - Sanders, Washington, 1897.
  • Marriage: an Adress to the Deaf. - Volta Bureau, Washington, 1898. (Přetisk ve Volta Review 1935).
  • Methods of Instructing the Deaf in the USA. - Gibson, Washington, 1898.
  • The Question of Sign - language aiul the Utility of Signs in the Instruction of the Deaf. - Sanders, Washington, 1898.
  • Historical Notes Concerning the Teaching of Speech to the Deaf. - Yolta Review, 1900-1903.
  • The Process of Audition, - Ann. of the Deaf, 21, 280 : 1906
  • Lectures on the Mechanism of Speech. - Funk, New York, 1906.
  • Special Report upon the Deaf (12th Census). - Volta Reviw, 1906—1908.
  • Speech Reading for the Partially Deaf. - Ann. of the Deaf, 52, 28: 1907.
  • A Few Thoughts Concerning Eugenics. - Volta Review, 10, 166 : 1908.
  • French Pronuntiation in Melville Bell Symbols. - Volta Review, 11, 537 : 1909.
  • A. Census of the Able-bodied. - Volta Review, 12, 403:1910.
  • Notes of Early Life. - Volta Review, 12, 155 : 1910.
  • Simple Experiments. - Volta Review, 14, 103 : 1912.
  • Reminiscences of Early Days of Speech Teaching. - Volta Review, 14, 579 : 1912.
  • Graphical Studies of Marriages of the Deaf. - Volta Bureau, Washington, 1913; Volta Review, 15, 19, 31 : 1913.
  • Suggestions Concerning the Formation of a Local Association of Parents of Deaf Children. - Volta Review, 16, 750 : 1914.
  • Utility of Action and Gesture. - Volta Review, 17, 13 : 1915.
  • Auto-Education Continued in the Primery School. - Volta Review, 18, 135 : 1916.
  • The Mechanism of Speech. - Funk, New York, 1916.
  • Researches in Telephony. - Proceedings of Amer. Acad, of Arts and Sciences, Boston, 1877.
  • Upon the Production of Sound by Radiant Energy, (a paper read before the Nat. Acad, of Sciences) - Gibson, Washington, 1881.
  • The Spectrophone. - Bullet, of Philosoph. Soc. of Washington, 1881.
  • Upon the Electrical Experiments to Determine the Location of the Bullet in the Body of the Late President Garfield. - Gibson, Washington, 1882.
  • A Philantropist of the Last Century. - Hamilton, Worcester (Mass.) 1900.
  • The Tetraedral Principle in Kite Structure. - Judd A Detweiler, Washington, 1903.
  • Multinippled Sheep of Beinn Breagh. - Washington, 1904.
  • The Metric System. (An explanation of the reasons why the US should abandon its heterogenous system of weights and measures). - Judd & Detweiler, Washi¬ngton, 190G.
  • Aerial Locomotion. - Judd & Detweiler, Washington, 1907.
  • The Bell Telephon. - American Bell Telephon Co., Boston, 1908.
  • Proparedness for Aerial Defense. - Navy League, Washington, 1916.
  • The Bells of St. Andrews. - (Births, marriages etc of persons by the name of Bell form records at St. Andrews, Scotland) - Beinn Breagh Recorder 1918.
  • The Duration of Life and Conditions Associated with Longevity. - Genealogie ; Record Office, Washington, 1918.
  • Who Shall Inherit Long Life? - Judd & Detweiler, Washington, 1919.[8]

Reference

  1. • Viz VAJSHAJTLOVÁ, Marie. Alexander Graham Bell - učitel hluchoněmých a vynálezce: (bibliografická studie). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1972, 75 s.
  2. Alexander Graham Bell Laboratory Notebook, 1875-1876 [online]. 1875-1876, [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://www.wdl.org/en/item/11375/
  3. ASENBAUM, Karl-Heinz a Jörg MEIDENBAUER. Historie lidského poznání: velké okamžiky vědy. 3. vyd. Čestlice: Rebo, 2009, 400 s. ISBN 978-80-255-0206-8. s. 226
  4. Viz HOUDEK, František a Jan TŮMA. Objevy a vynálezy tisíciletí. Praha: Lidové noviny, 2002, 455 s. ISBN 80-7106-475-0.
  5. HOUDEK, František a Jan TŮMA. Objevy a vynálezy tisíciletí. Praha: Lidové noviny, 2002, 455 s. ISBN 80-7106-475-0. s. 184
  6. Viz Lidé, kteří tvořili historii. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2010, 224 s. ISBN 978-80-255-0429-1. s. 87
  7. BOREC, Tomáš. Dobrý den, pane Ampère. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981, 207 s., s. 19
  8. • VAJSHAJTLOVÁ, Marie. Alexander Graham Bell - učitel hluchoněmých a vynálezce: (bibliografická studie). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1972, 75 s., s. 59-61

Použité zdroje

• Alexander Graham Bell. History.com [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z:http://www.history.com/topics/inventions/alexander-graham-bell

• BUREŠ, Jiří. Alexander Graham Bell. [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z:http://www.converter.cz/fyzici/bell.htm

• Alexander Graham Bell. [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z:http://www.biography.com/people/alexander-graham-bell-9205497#awesm=~oE3nszjvHy11ph

• Alexander Graham Bell. [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z:http://www.biography.com/people/alexander-graham-bell-9205497#awesm=~oE3nszjvHy11ph

• Alexander Graham Bell Laboratory Notebook, 1875-1876 [online]. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://www.wdl.org/en/item/11375/

• ASENBAUM, Karl-Heinz a Jörg MEIDENBAUER. Historie lidského poznání: velké okamžiky vědy. 3. vyd. Čestlice: Rebo, 2009, 400 s. ISBN 978-80-255-0206-8.

• HOUDEK, František a Jan TŮMA. Objevy a vynálezy tisíciletí. Praha: Lidové noviny, 2002, 455 s. ISBN 80-7106-475-0.

• Lidé, kteří tvořili historii. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2010, 224 s. ISBN 978-80-255-0429-1.

• VAJSHAJTLOVÁ, Marie. Alexander Graham Bell - učitel hluchoněmých a vynálezce: (bibliografická studie). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1972, 75 s.