Akustika

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Kateřina Hubáčková

Klíčová slova: akustika, hluk, zvuk

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - hudba, fyzika
podřazené - ---

Charakteristika

Akustika je definována jako „vědní a technický obor, zabývající se studiem vlnění v pružných prostředích, jeho vznikem, šířením a působením".[1] Vychází z rozboru vzniku tónů. Proniká do celé řady oblastí našeho života.    

První známky akustiky najdeme už v pravěku, staří Řekové používali v amfiteátrech dutinové rezonátory v podobě džbánovitých nádob. Akustika se jako věda začala vyvíjet v sedmnáctém století.[1]

Nejpříznivějším obdobím byl funkcionalismus. Současnost vyžaduje řešení nových problémů vyplívajících z úkolů akustiky.[2]

Velice zasahuje i do hudební vědy a teorie, zvláštní význam nabyla s objevem a rozmachem syntetické hudby, čili elektronické a konkrétní. S akustikou souvisí i elektroakustika, která se zabývá zvukovými signály ve formě elektrického proudu či napětí (např. přeměna zvukových vln nebo mechanických kmitů). A taky s ní souvisí zvuková technika, která ovládá praktické problémy ozvučených prostorů.[1]

Odvětví akustiky

Existuje spousta odvětví akustiky, ale jelikož mají v praxi velice významné vazby, rozdělujeme je trochu obecněji:

  • Fyzikální akustika = studuje jak, a za jakých podmínek vzniká a šíří se zvuk, definuje akustické veličiny, zabývá se objasněním jevů jako je například rezonance. A ukazuje, jak pomocí spekter obecný zvuk popsat.
  • Fyziologická akustika = zabývá se vznikem zvuku a jeho vnímání v uchu, objasňuje vnímané akustické kvality (hlasitost, výška a barva zvuku)
  • Hudební akustika = zkoumá zvuky vzhledem k potřebám hudby. Zabývá se kvalitou hudebních tónů, definuje jejich absolutní a relativní výšku, odvozuje hudební stupnice. Zabývá se taky hudebními nástroji, a jak souvisí tóny s jejich konstrukcí.
  • Prostorová akustika = zajišťuje kvalitní poslech v uzavřených prostorech (divadel, koncertních sálů, nahrávacích studií…).[1] Dělí se ještě na akustiku dozvukovou (na základě návrhu tlumení prostoru zajišťuje optimální poměr mezi přímým a odraženým akustickým polem)[1], geometrickou (uplatňuje hledisko rovnoměrného rozptylu odrážených vln, a tím v prostoru dociluje homogenní pole optimální pro poslech)[1] a stavební (řeší konstrukční a stavební stránky … objektů tak, aby bylo zamezeno pronikání vnějších rušivých hluků do chráněných vnitřních prostor)[1]

Akustika v každodenním životě

Velmi důležitý je fyziologický a psychologický účinek akustických vlastností na člověka. Při hluku se těžko soustředí, člověk je potom podrážděný a celkově se v hluku nedá nijak pracovat. O škodlivosti hluku na sluch už se dávno ví, projevuje se jak v hlučných provozech, tak i u profesionálních hudebníků symfonických orchestrů, a nyní i hodně při používání sluchátek ve vysokých hlasitostech.[2]

Vysoké hladiny zvuku způsobují nedoslýchavost až ohluchnutí, ale i vážné neurotické poruchy reakcí organismu. Závisí to především na hodnoty hladiny zvuku a na to jak dlouho to na nás působí. V pracovním prostředí by hluk neměl překročit hladinu 80 dB, v nevýrobních budovách 40dB.[1] Potlačení hluku v prostoru dosáhneme obložením povrchu konstrukcemi a materiály pohlcujícími zvuk, tím se sníží intenzita hluku odráženého od povrchu v prostoru a zkrátí se doba dozvuku.[3]


Použitá literatura

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 JANOUŠEK, Ivo. ABC akustiky pro hudební praxi. Ivo Janoušek. 1. vyd. Praha : Supraphon, 1979. 135 s., obr., tb., gr.
  2. 2,0 2,1 NOVÁK, Jan, 1953-. Akustická kvalita a pohoda ve výstavbě. Jan Novák. Vyd. 1. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1981. 147 s.
  3. KOLMER, Felix, Kyncl, Jaroslav. Prostorová akustika : Vysokoškolská příručka pro vysoké školy technického směru. Felix Kolmer, Jaroslav Kyncl. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1980. 242 s.