Žurnalistika

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání
Autor: Kateřina Slámová
Klíčová slova: masmédia, tisk, televize, rozhlas
Synonyma: žurnalismus, novinářství
Související pojmy:
nadřazené: komunikace, sdělení, zpráva
podřazené: zpravodajství, publicistika


Charakteristika

Žurnalistika (jinými slovy novinářství, žurnalismus)je sbírání, zpracování a distribuce žurnalistických sdělení (textů, komunikátů) v žurnalistických celcích určených veřejným příjemcům (recipientům, veřejnosti, publiku). Přináší informace o aktuálním společenském dění. Žurnalistický celek tvoří v širším smyslu celé médium, což může být deník, časopis, TV stanice, a v užším smyslu určitý soubor sdělení, tzn. například rubriky v denním tisku, zpravodajské noviny v rozhlase a televizi, tematické pořady o větším počtu sdělení nebo účastníků. Člověk, živící se touto profesí, je žurnalista. Žurnalistika náleží do sféry komunikace. Její celky i jednotlivá sdělení přinášejí masmédia. Stěžejní pilíře žurnalistiky, ať již v novinách, rozhlase, rádiu, televizi či na internetu, tvoří zpravodajství a publicistika.

Historie žurnalistiky

Žurnalistika vznikla zhruba na konci 15.století, kdy docházelo k rozvoji měst a sjednocování oblastí ve větší celky, v době typické zámořskými objevy. Rostoucí zájem o informace způsobil, že se zpráva stala prodejním zbožím. Důležitým faktorem byl také vynález knihtisku. Myšlenkové trendy humanismu a renesance s uvědoměním si lidské individuality a práva na informace také souvisí s rozvojem žurnalistiky. Zlatý věk žurnalistiky nastává v 19. a 20.století, kdy se žurnalistika diferencovala obsahově (zaměření na ekonomii, sport, kulturu, atd.) i hierarchicky. Vytvořila se ustálená struktura redakce. Rozdělení se projevilo také na formě, kdy byly zavedeny různé rubriky. Původní tištěná literatura byla v devatenáctém století obohacována o fotografie a s rozvojem techniky ve 20.století se přidala audiovizuální složka a nastala doba masmédií.

Znaky žurnalistiky v rámci masové komunikace

  • Pravidelná periodicita - denní, týdenní, měsíční, ale také pravidelnost televizního vysílání
  • Aktuálnost - vztah k současnému dění. Aktuálností není myšlena pouze absolutní novost sdělení, ale i jeho vztah k podobným událostem minulým či budoucím.
  • Dostupnost žurnalistických celků - široká distribuce tisku, sledovanost, poslechovost na základě běžně dostupného signálu
  • Publicita v žurnalistických celcích

Funkce žurnalistiky

  • Tlumočení mínění široké veřejnosti
  • Informování veřejnosti
  • Střežení lidských práv a občanské svobody

Dělení žurnalistiky a masmédií

Podle vztahu ke státní moci a jednotlivcům:

  • Žurnalistika autoritářská, totalitní – média slouží stranické moci. Nejméně svobodná.
  • Žurnalistika liberální – opakem totalitní. Obrana demokracie v pojetí vláda lidu, skrze lid a pro lid.
  • Žurnalistika sociální odpovědnosti – od vlády a státu očekává podporu masmédií a žurnalistů. Z informací se dává přednost pozitivním před negativními.

Podle druhu informací a způsobu jejich získávání:

  • Zdrojová žurnalistika – zdroje, z nichž čerpá, nevystavuje kritice, hledá střední, kompromisní cestu. Málo tvůrčí, nevychází příliš z novinářské kreativity.
  • Technožurnalistika – důraz na pohotovost a rychlost získávání a následného tlumočení informací.
  • Hloubková žurnalistika – za prvořadé pokládá kritérium pravdivosti, založena na mnohostranném ověřování skutečnosti.
  • Nová žurnalistika – klade důraz na jedince. Pracuje s přímými účastníky nebo svědky. Události se prezentují napínavě, citovost není překážkou.
  • Pátrací žurnalistika – zabývá se porušováním zákona, korupcí, podvody v oblasti politiky a státní správy, prostitucí, atd.
  • Komerční žurnalistika – publikuje materiály zvyšující odbyt produktů a umožňující účinně při nich uplatnit reklamu. Často nebere ohled na význam, pravdivost a etickou hodnotu.
  • Zábavní žurnalistika – zajímavá, napínavá. Založena na příběhu, reportáži. Často jsou jejími subjekty nejrůznější známé osobnosti.
  • Virtuální žurnalistika – nahrazuje skutečnost výmysly. Mají blízko k beletrii, hře.

Podle nosiče sdělení:

  • Tištěná (printová)
  • Elektronická
  • Multimédia

Podle dosahu:

  • Světová (nadnárodní)
  • Celoplošná (celostátní)
  • Regionální
  • Místní

Podle vlastnictví:

  • Veřejnoprávní – média veřejné služby. Povinna dodržovat jisté povinnosti.
  • Soukromé stanice – financována reklamou a sponzory.

Podle zaměření na publikum:

  • Všeobecná
  • Zájmová – kulturní, sportovní, zábavní, dětská, atd.
  • Odborná – vědecká, výchovná, vzdělávací.
  • Stavovská – lékařská, učitelská, manažerská, atd.

Podle periodicity:

  • Deníky
  • Obdeníky
  • Týdeníky
  • Čtrnáctideníky
  • Čtvrtletníky
  • Občasníky

Podle vzhledu:

  • Novinový tisk nebo magazínový
  • Černobílý nebo barevný
  • Složený do jednoho nebo více svazků

Použitá literatura

  • BARTOŠEK, Jaroslav. Úvod do studia žurnalistiky: studijní texty pro distanční studium. 2., přeprac. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 158 s. ISBN 8024402351.
  • BEČKA, Josef Václav. Sloh žurnalistiky. Praha: Novinář, 1986.
  • BURNS, Lynette Sheridan. Žurnalistika: [praktická příručka pro novináře]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 186 s. ISBN 8071788716.
  • KOŠČO, Ján. Žurnalistické žánry v televizi. Praha: Novinář, 1984.
  • OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Encyklopedie praktické žurnalistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 1999, 256 s. ISBN 8085983761.