Český rozhlas

Z WikiKnihovna
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Autor: Josef Kocurek

Klíčová slova: Český rozhlas, rádiové vysílání

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - rozhlasová stanice

podřazené - ČRo Radiožurnál, ČRo Dvojka, ČRo Vltava, ČRo Plus, ČRo Radio Wave, ČRo D-dur, ČRo Jazz, Rádio Junior, ČRo Radio Praha


Stanice

Český rozhlas (ČRo) je veřejnoprávní médium zřízené zákonem.[1] Patří do skupiny EBU[2] (Evropská vysílací únie).

Český rozhlas disponuje hned několika stanicemi, a to buď na celostátní úrovni (Český rozhlas Radiožurnál, ČRo Praha, ČRo Vltava a ČRo Plus) nebo v rámci regionů. Svým vysíláním se také zaměřuje na speciální posluchače. Například stanice ČRo Rádio Junior je určena především pro děti a mladší posluchače. Také hudebně vychází vstříc různým žánrům (Český rozhlas Jazz, ČRo D-dur, ČRo Radio Wave). Díky této pestré nabídce rozhlasových vysílání cílí na opravdu velké množství posluchačů. Stanice Český rozhlas Radio Praha jako jediná z výše zmíněných vysílá do zahraničí a to dokonce v několika jazycích.[2]

Poslechovost

Český rozhlas Radiožurnál se nachází na čtvrtém místě mezi nejposlouchanějšími rádii v České republice. Poslouchá jej tedy pravidelně téměř 833 000 lidí.[3]


Historie

První pokusy o rádiové vysílání proběhly již v roce 1919, ovšem pravidelné vysílání započalo až 18. května 1923. Tímto datem se Český rozhlas (v té době Radiojournal) zapsal mezi první rozhlasové společnosti s pravidelným vysíláním na světě.[4] V roce 1925 Radiojournal odvysílal první filharmonický koncert a také projev prezidenta T.G. Masaryka. V roce 1926 se dokonce přenášela první divadelní hra. Rozhlasové vysílání bylo ve velkém rozmachu. Pořady se pouštěly i v různých jazycích s ohledem na tehdejší menšiny Němců, Rusínů a Maďarů.[5] Během druhé světové války padlo množství zaměstnanců rozhlasu za oběť nacismu. Vysílalo se zde podle dikce německé propagandy. 5. května 1945 bylo na výzvu rozhlasu zahájeno Pražské povstání.[5] Roku 1948 přebrali Český rozhlas komunisté a využívali jej k šíření ideologické propagace. Radikálně se prosazovala cenzura vysílání. V tomto období se také zavádí šíření rádiového signálu do domácností pomocí kabelů. Děje se tak kvůli možnému napadení a nutnosti mobilizace.[4] V 60. letech docházelo k postupné liberalizaci názorů, a to se silně projevilo i v rozhlasu. Bohužel toto období ukončil přechod k „normalizaci“ vpádem vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Při snaze uchránit rozhlas a jeho suverenitu padlo při střetu se sovětskými vojáky patnáct Pražanů. V tomto období muselo z Českého rozhlasu odejít stovky zaměstnanců kvůli odlišným politickým názorům.[5] Až po roce 1989 se Český rozhlas oprostil od ideologického zastření. Lze říci, že dnes je Český rozhlas opravdu moderním médiem, které se přizpůsobuje aktuálním trendům.[5]


Vedení Českého rozhlasu

Rada

Rada ČRo zastává právo veřejnosti na kontrolu činnosti ČRo. Může obsahovat 9 členů, ale v dnešní době tuto funkci vykonává pouze členů pět. Radu ČRo volí a odvolává Poslanecká sněmovna ČR. Poradním orgánem Rady je Dozorčí komise, která má za úkol upozorňovat Radu na zjištěné nedostatky.[1]

Generální ředitel

Má v Českém rozhlasu statutární funkci a podléhá Radě ČRo, která jej volí na funkční období 6 let.[1] Momentálně tento post zastává Mrg. art. Peter Duhan.[6]


ČRo na internetu

Český rozhlas spustil své webové stránky pro českou veřejnost již v roce 1998. Od té doby se razantně rozrostly. Dnes poskytuje online (živé) vysílání všech stanic, internetové zpravodajství a také službu iRADIO, která shromažďuje přes 320 tisíc odvysílaných pořadů, jež jsou k dispozici všem a zadarmo. Český rozhlas se také nevyhýbá internetovým sociálním sítím jako je Facebook, Twitter nebo YouTube.[7]


Úkoly

ČRo, jako veřejná služba, má podle zákona stanoveno vykonávat některé úkoly v rámci rozhlasového vysílání:

  1. poskytování objektivních, ověřených, všestranných a vyvážených informací
  2. přispívání k právnímu vědomí obyvatel ČR
  3. vytváření a šíření programů, poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel
  4. rozvíjení kulturní identity obyvatel ČR
  5. vyrábění a vysílání zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů pro děti a mládež [1]


Poznámky

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 ČESKO. Zákon České národní rady č. 484 ze dne 7. listopadu 1991 o Českém rozhlasu. In: Sbírka zákonů České republiky. 1991, 93. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/static/cim-se-ridime/stavajici-pravni-predpisy/pdf/484-1991.pdf
  2. 2,0 2,1 O rozhlase: Základní informace. Český rozhlas [online]. 2014 [cit. 2014-05-21]. Dostupné z:http://www.rozhlas.cz/informace/informace/
  3. RadioProjekt: RadioProjekt 2013. APSV [online]. 2013 [cit. 2014-05-21]. Dostupné z:http://www.apsv.cz/data/vsichni%201.4.%20-%2030.9.2013.pdf
  4. 4,0 4,1 JEŠUTOVÁ, Eva. Od mikrofonu k posluchačům: z osmi desetiletí českého rozhlasu. Vyd. 1. Praha: Český rozhlas, 2003. ISBN 80-867-6200-9.
  5. 5,0 5,1 5,2 5,3 Rozhlasová historie: Historie v kostce. Český rozhlas [online]. 2014 [cit. 2014-05-21]. Dostupné z:http://www.rozhlas.cz/rozhlasovahistorie/historie/_zprava/682506
  6. Lidé: Vedení. Český rozhlas [online]. 2014 [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/lide/vedeni/
  7. Digitální doba: Rozhlas na internetu. Příběh rozhlasu: Český rozhlas [online]. 2013 [cit. 2014-05-21]. Dostupné z:http://www.pribehrozhlasu.cz/odhaleni-89+1/digitalni-doba/2780378

Použitá literatura

  • JEŠUTOVÁ, Eva. Od mikrofonu k posluchačům: z osmi desetiletí českého rozhlasu. Vyd. 1. Praha: Český rozhlas, 2003. ISBN 80-867-6200-9.