Česká televize

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Adam Žebrák

Klíčová slova: Česká televize, televizní vysílání, televizní společnost

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - televizní kanál
podřazené - ČT Česká televize, ČT1, ČT2, ČT24, ČT sport, ČT :D, ČT art

Definice:

Česká televize, jakožto společenská instituce, která je zároveň i právnickou osobou hospodařící s vlastním majetkem, poskytuje veřejné služby v oblasti televizního vysílání. V České republice je jedinou veřejnoprávní televizní společností, která poskytuje své vysílání celoplošně na území celé České republiky.[1] Jde o statutární orgán řízený generálním ředitelem, jenž je jmenován radou České televize na dobu šesti let.[2] „Teprve Česká televize byla zákonem definována jako služba veřejnosti. V tomto smyslu začala koncipovat svůj program a vysílat jako médium skutečně nezávislé, nevládní a nestranické.“[3]

Historie:

Nejprve byla součástí Československé televize (ČsT), která zahájila první zkušební vysílání 1. května 1953 a 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné. Po rozdělení Československa došlo pochopitelně i k rozdělení televizního vysílání. „Federální shromáždění schválilo zákon o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků (č. 136/1991 Sb.), v němž se mj. poprvé hovoří o zřízení České televize.“[4] Své vlastní samostatné vysílání začala Česká televize 1. ledna 1992, jako samostatný podnikatelský subjekt, který nebyl závislý na financování státním rozpočtem. „V prvním roce své existence provozovala Česká televize vysílání na dvou vlastních okruzích a dodávala většinu programu Československé televizi pro její federální kanál F1.“[5] Dne 1. ledna 1993 došlo k přejmenování kanálů na ČT1 (dřívější ČTV), ČT2 (dřívější F1) a ČT3 (dřívější OK3), který byl následně o rok později dne 3. února 1994 zrušen. Následujícího dne 4. února 1994 došlo k přesunutí frekvencí vysílání kanálu ČT2, čímž se uvolnily frekvence vysílacích kanalů pro jiné televizní společnosti. „Z rozhodnutí Parlamentu ČR se jím stal jeden ze dvou kanálů s nejvyšší penetrací. Česká televize předala tento kanál soukromé CET 21, s.r.o. (ČNTS, s.r.o.) TV NOVA 4. února 1994.“[6] Česká televize tedy od 4. ledna 1994 vysílala na dvou okruzích ČT1 a ČT2. V současnosti má Česká televize k dispozici pět vysílacích kanálů, na kterých vysílá: univerzální program ČT1, ČT2 program zaměřený na menšinové divácké zájmy, zpravodajský program ČT24, sportovní program ČT sport, dětský zábavní program ČT :D a kulturně-vzdělávací program ČT art, přičemž poslední dva programy spolu sdílejí jeden vysílací kanál.

Organizace:

Organizace České televize je složena z hlavního sídla v Praze a dále z dvou televizních studií v Brně a Ostravě. Celá organizace je financována z koncesionářských poplatků, jejichž výši stanovuje zákon (č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích).[7] Další finanční příjmy zajišťují vlastní podnikatelské činnosti v podobě prodeje reklamního času, který nesmí přesahovat 1 % denního vysílacího času, a z prodeje vysílacích práv na pořady z vlastní tvorby.[8] Organizace je řízena generálním ředitelem, který je jmenován radou České televize na dobu šesti let. Radu České televize zastupuje patnáct členů, které volí Poslanecká sněmovna, aby bylo zaručeno zastoupení různých významných regionálních, politických, sociálních a kulturních názorových proudů.[9] „To znamená, že poskytuje programovou nabídku sjednocovanou společně sdílenou stupnicí hodnot, založenou na tradicích evropské kultury. Základními prvky této jednoty jsou důraz na prezentaci plurality názorů v demokratické společnosti, respekt k lidským právům, k právům etnických menšin, postižených a k právům dětí, důsledné odmítání rasismu a všech forem totalitárních útoků na principy občanské společnosti. Samozřejmou složkou této stupnice hodnot je akcent na vysokou profesionální a kulturní úroveň vysílání jako celku.“[10]

Členství ČT v mezinárodních organizacích:

  • EBU (European Broadcasting Union) – Evropská vysílací unie
  • PBI (Public Broadcasting International) – celosvětové sdružení vysílatelů veřejné služby
  • CIRCOM Regional (European Association of Regional Television) – Evropské sdružení regionálních tv studií televizí veřejné služby
  • FIAT/IFTA (International Federation of TV Archives) – mezinárodní federace televizních archivů
  • BFA (Broadcasting Fee Association) – mezinárodní sdružení institucí vybírající televizní poplatky
  • IMZ (International Music and Media Centre) – mezinárodní středisko hudby a medií
  • EGTA (European Group of Television Advertising) – Evropská skupina pro televizní reklamu
  • Euronews, Eurosport[11]

Poznámky

  1. Statut, kodex, strategie České televize. Praha: Česká televize, 1998, ISBN 80-85005-15-8.
  2. Česká televize. Česká televize [online]. Praha, 1996 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/zakladni-informace-o-ct/
  3. (Prvních) 10 let České televize. Praha: Česká televize, c2002, s. 43. PR a Promotion. ISBN 8085005379.
  4. (Prvních) 10 let České televize. Praha: Česká televize, c2002, s. 34. PR a Promotion. ISBN 8085005379.
  5. Statut, kodex, strategie České televize. Praha: Česká televize, 1998, s. 29. ISBN 80-85005-15-8.
  6. Statut, kodex, strategie České televize. Praha: Česká televize, 1998, s. 29. ISBN 80-85005-15-8.
  7. Česká televize. Česká televize na prahu třetího tisíciletí: fakta a čísla. Praha: Česká televize, 1999. ISBN 80-850-0519-0.
  8. ČULÍK, Jan. Statut, kodex, strategie České televize. In: Britské listy [online]. 2000 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.britskelisty.cz/0008/20000818i.html
  9. Česká televize. Česká televize [online]. Praha, 1996 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/zakladni-informace-o-ct/
  10. Statut, kodex, strategie České televize. Praha: Česká televize, 1998, s. 13. ISBN 80-85005-15-8.
  11. Česká televize. Česká televize [online]. Praha, 1996 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/zakladni-informace-o-ct/

Použitá literatura

  • Statut, kodex, strategie České televize. Praha: Česká televize, 1998, ISBN 80-85005-15-8.
  • (Prvních) 10 let České televize. Praha: Česká televize, c2002, PR a Promotion. ISBN 8085005379.
  • Česká televize. Česká televize na prahu třetího tisíciletí: fakta a čísla. Praha: Česká televize, 1999. ISBN 80-850-0519-0.
  • Česká televize. Česká televize [online]. Praha, 1996 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/zakladni-informace-o-ct/
  • ČULÍK, Jan. Statut, kodex, strategie České televize. In: Britské listy [online]. 2000 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.britskelisty.cz/0008/20000818i.html