Minnesengr

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Michaela Blažejová

Klíčová slova: dvorská lyrika, kurtoazní poezie, středověká literatura

Synonyma: trubadúr; bard; pěvec, básník, skladatel a zpěvák ve středověku

Související pojmy:

nadřazené - literatura, středověk

podřazené -

Charakteristika

Minnesänger – Minesengr pochází z němčiny (die Minne = dvorná láska, der Sänge = pěvec) a označuje básníka, skladatele a zpěváka středověku, zpravidla rytířského stavu. Minesengry se stávali i šlechtici a vladaři a jejich dvořané. K provozování svých písní si zjednávali žongléry (z francouzského jangleur, odvozeno z latinského ioculator /jokulátor) – šprýmař). Ve středověku žonglér spojoval několik profesí. Byl to potulný artista, hrál na strunný nástroj a zpíval a někdy i skládal své vlastní písně. Ve středověké Francii putovali žongléři od hradu ke hradu, od města k městu. Jestliže se žonglér zalíbil některému velmožovi, usadil se na šlechtickém dvoře, vyšvihl se na společenském žebříčku a stal se z něj minstrel (menestrel), jehož úkolem bylo doprovázet hrou na strunný nástroj trubadúra při jeho produkci. Českou obdobou žongléra byl žakéř nebo žertéř, pěvec, hudebník a recitátor z povolání. Na slovensku se podobným potulným komediantům říkalo igric, v Rusku skomroch. [1]

Písně minnesängrů patří do takzvané kutoazní (z francouzského courtois = dvorný, zdvořilý)neboli dvorské lyriky. Pěstovala se na šlechtických dvorech ve 12. a 13. století, nejprve v Provenci, později v dalších částech Francie i v Německu. Vytříbeným básnickým jazykem opěvovala rytířskou lásku k provdané paní a její náklonost k ctiteli, nebo zas její odmítání a z něho pramenící milostná muka ctitelova. K hlavním žánrům a formám patřila alba (loučení milenců za ranního svítání, též jitřní písně, Václav Hanka pro ně vytvořil český název svítáníčka), milostná kancóna, pastorála (pastýřská píseň s postavou rytíře a pastýřky)a balada. Dvorská lyrika se stala podnětem i ke vzniku rozsáhlejších veršovaných skladeb - dvorských a rytířských románů, např. o Tristanovi a Izoldě, o rytířích kolem krále Artuše, o svatém grálu.

Francie

Básnictví a hudbě se věnovali rytíři nejprve v jižní Francii, v Provenci. V této oblasti byla silná tradice antické kultury. Opěvovali hlavně lásku a stavovské ctnosti, sahali takřka výhradně k lyrickým námětům a nazývali se už kolem roku 1100 trubadúři. Rytíř usiloval o přízeň vznešené dámy a dobýval její srdce. Milostná touha má podobu služby a láska je nešťastná, protože se opěvuje žena provdaná za jiného. Trubadúři zpívali o lásce ke krásné a duchaplné ženě, avšak tato láska má rysy schématické obecnosti, protože jen málokdy vyjadřuje osobní prožitek. [2] Jejich severofrancouzští kolegové rozšířili okruh námětů o látky historické (Karel Veliký a jeho družina, zvláště Rolland), starověké (Alexandr Veliký), legendární (rytíři sv. grálu), prostě o epiku. Říkalo se jim truvéři (od francouzského trouber – vynalézat). Mezi trubadúry se první proslavil vévoda En Gulhem IX. de Peittieus, nejmocnější francouzský feudál své doby, milovník zbraní, žen a rozkoší, od něhož se zachovalo 11 dvorných i rozpustilých písní.[3]

Německo

Později, asi v polovině 12. století se rytířské dvorské umění rozšířilo i do Německa. Němečtí lyrikové a epikové se nazývali minnesängři (od die Minne – láska).Nejvýznamnějšími představiteli byli současníci Přemysla I. - Walther von der Vogelweide (1170-1230?) a Wolfram von Eschenbach (1170-1220?), autor rozsáhlého eposu Parsifal, vlastně prvního německého románu o 28 840 verších.[4] Tato německá zpívaná dvorská lyrika se nazývá minnesang. Největším souborem minnesangu je Mannessův písňový rukopis (14. století), který obsahuje několik tisíc strof. Na minnesang navázali mistři pěvci, tzn. představitelé měšťanského mistrovského zpěvu.

České země

Do českých zemí pronikla trubadúrská poezie koncem 13. století z Německa a za posledních Přemyslovců se pěstovala také na českém královském dvoře. V českém státě vyvrcholilo kurtoazní rytířské umění za krále Václava I. (1230-1253).1 O německé veršování v duchu minnesangu se pokoušel sám Václav II.:

I stojím cudně, plaše před vámi,

třebaže mizí má rozvaha,

jakmile rty jen zřím, má předrahá.

Však pokušení neblahá

Vaše ctnost krotit pomáhá. (Pavel Spunar: Kultura českého středověku)[5]

Poznámky

  1. Karpatský, Dušan : Malý labyrint literatury. 2. vyd. Praha : Albatros, 1997. S. 569, ISBN 80-00-00527-1.
  2. Balajka, Bohouš. Přehledné dějiny literatury 1 : Dějiny literatury české a slovenské s přehledem vývojových tendencí světové literatury. 1. vyd.Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1970. S 42 - 43.
  3. Hora-Hořejš, Petr. Toulky českou minulostí : Druhý díl. – 3. vyd. Praha : Baronet, 1997. S.12. ISBN 80-7214-014-0.
  4. Hora-Hořejš, Petr. Toulky českou minulostí : Druhý díl. – 3. vyd. Praha : Baronet, 1997. S. 12. ISBN 80-7214-014-0.
  5. Karpatský, Dušan : Malý labyrint literatury. 2. vyd. Praha : Albatros, 1997. S. 528 s. ISBN 80-00-00527-1.


Použitá literatura

  • Pavelka, Jiří. Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů / Pospíšil, Ivo. 1. vyd. Brno : Georgetown, 1993. ISBN 80-901604-0-9.
  • Karpatský, Dušan. Malý labyrint literatury. 2. vyd. Praha : Albatros, 1997. 573 s. ISBN 80-00-00527-1.
  • Hora-Hořejš, Petr. Toulky českou minulostí : Druhý díl. – 3. vyd. Praha : Baronet, 1997. 453 s. ISBN 80-7214-014-0.
  • Černý, Václav. Staročeská milostná lyrika : a další studie ze staré české literatury. 2.vyd., dopl. a upr. Praha : Mladá fronta, 1999. 459 s. ISBN 80-204-0833-9.
  • Hle, již v mém srdci vstává den : antologie německé dvorské lyriky 12.-14. století. [z německých originálů vybrala], přeložila, úvodem a poznámkami opatřila Sylvie Stanovská ; [Ilustrace pochází z knihy Velký heildelberský zpěvník]. 1. vyd. Praha : Dybbuk, 2009. 140 s. (Poezie ; sv. 22). ISBN 978-80-7438-002-0.
  • Hrych, Ervín. Velká kniha světového humoru. 1. vyd. Praha : Regia, 2003. 607 s. ISBN 80-86367-30-4.
  • Balajka, Bohouš. Přehledné dějiny literatury 1 : Dějiny literatury české a slovenské s přehledem vývojových tendencí světové literatury. 1. vyd.Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 463 s.