Kniha

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Martina Sochorová

Klíčová slova: kniha, knihtisk, knihovna, knižní obchod

Synonyma: knížka, dílo, spis


Charakteristika

„Mezi nejúčinnější, nejtrvalejší a nejstarší prostředky sdělovat lidské myšlenky a city náleží kniha.“[1] Kniha šíří tyto myšlenky časem a prostorem.
„Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem království ducha.“ (Lucius Annaeus Seneca)[2]
Řecky se kniha nazývá biblos, latinsky liber. V češtině má slovo kniha původ v asyrském kunukku, což znamená pečeť. Materiálem, na který se psalo, byl kámen, hliněné a voskované destičky, papyrus, pergamen a nakonec papír, který postupně nahrazoval od 10. století pergamen.

Dnes je kniha předmětem běžné potřeby, je dostupná pro všechny. V současnosti máme možnost číst nejenom tištěnou knihu, ale i její elektronickou podobu – e-book.

Historie

Předpokladem vzniku knihy je písmo. Počátkem vzniku písma jsou mnemotechnické značky – zářezy na hůlkách a uzly na provaze. Potom písmo nezávisle na sobě vznikalo v Egyptě, Mezopotámii a Číně. A i když je pro nás písmo naprosto běžné, existuje pouze 6 až 7 tisíc let. Prvním tvarem písma je písmo obrázkové (piktogramy – takové písmo používali Aztékové a Majové). Dalším vývojovým stupněm jsou ideogramy, kde je znak pevně spojen s určitým pojmem. Pak následovalo slabičné a hláskové písmo. Nejstarším známým písmem jsou egyptské hieroglyfy (asi 3 000 let př. n. l). Původně se psalo na kámen, ale objev papyru to změnil a začalo se psát na papyrové svitky až několik metrů dlouhé. V Mezopotámii Sumerové vytvořili klínové písmo a jejich psacím náčiním byly hliněné tabulky, které se vypalovaly, a dřevěné rydlo. V Číně stejně jako v Egyptě se vyvinulo obrázkové písmo.

Kodex

Kodex je svazek pergamenových dvojlistů vložených do sebe s koženou nebo jinou vazbou. Kniha tak zíslala podobu, kterou si zachovala dodnes. „Tento tvar knihy má svého předchůdce ve voskových a dřevěných destičkách, na nichž psávali Řekové a po nich Římané.“[3]Vznik kodexu zapříčinilo používání pergamenu. Pergamen byl nový materiál, který se začal uplatňovat vedle papyru. Byl trvanlivější než papyrus, mohlo se psát na obě jeho strany. Pergamen se stal významným psacím materiálem pozdního starověku a celého středověku.

Vliv knihtisku

Až do vynálezu knihtisku kolem roku 1450 se rukopisy opisovaly v písařských dílnách. Vytváření knih bylo zdlouhavé, knihy byly bohatě zdobené (měli červenou barvou zdobené začátky kapitol, iniciálkou označené odstavce, miniatury atd). To mělo za následek, že knihy byly vzácné a ne všichni si je mohli dovolit. Díky knihtisku byly knihy levnější, daly se pořídit mnohem rychleji a pronikly do všech vrstev národa, už nebyly přístupné pouze aristokracii a kněžím. Knihtisk přinesl možnost vydávání knih ve stovkách exemplářů. Rychlý růst knižní produkce způsobil přechod od pultových knihoven k sálovým. Vynález knihtisku znamenal informační explozi.


Části knihy

  • Knižní blok označuje svázané a oříznuté stránky bez desek. U knih s pevnou vazbou je knižní blok do hotových desek vlepen pomocí předsádek.
  • Signet je značka nakladatelství, která bývá na první liché stránce.
  • Patitul je list, na jehož liché straně je zpravidla menším písmem uveden autor a název knihy. Bývá před titulním listem.
  • Protititul označuje sudou stránku nalézající se proti hlavnímu titulu. Často je na něm ilustrace.
  • Hlavní titul je vždy umístěn na liché straně a obsahuje jméno autora, název a podtitul knihy, často také název nakladatele a rok vydání.
  • Autorská tiráž je umístěna na straně za hlavním titulem a obsahuje povinně ISBN (pokud je knize přiděleno), dále copyrightové záznamy a případná poděkování sponzorům. V USA a v západní Evropě obsahuje i další údaje, které jsou v českých knihách uvedeny v tzv. technické tiráži na poslední stránce knihy (autor, titul, překladatel, jméno a adresa nakladatele, rok vydání, ISBN).
  • Vakát je prázdná stránka kdekoli v knize.
  • Předsádka je dvojlist těžšího papíru, který v knihách s pevnou vazbou spojuje knižní blok a desky. Předsádka je vždy přední a zadní.
  • Kapitálek byl původně látkový proužek, na nějž byly přišity archy; dnes je kapitálek kousek ozdobné stužky, který zpevňuje knižní blok a zakrývá dutinu mezi hřbetem knižního bloku a deskami.
  • Desky tvoří ochranu knih s tzv. pevnou vazbou. Knihy s měkkou vazbou jsou chráněny obálkou.
  • Záložka bývá v některých knihách vlepena do hřbetu knižního bloku.[4]

Poznámky

  1. TOBOLKA, Zdeněk. Kniha: Její vznik, vývoj a rozbor. 1. vyd. Praha : Orbis, 1949. S. 1.
  2. KNEIDL, Pravoslav. Z historie evropské knihy: Po stopách knih, knihtisku a knihoven. Praha : Svoboda, 1989. ISBN 80-205-0093-6. S 29.
  3. TOBOLKA, Zdeněk. Kniha: Její vznik, vývoj a rozbor. 1. vyd. Praha : Orbis, 1949. S. 17.
  4. PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha: Příručka pro nakladatele. 2. vyd. Praha - Litomyšl : Paseka, 2005. ISBN 80-7185-774-2. S. 42 - 43.

Použitá literatura

  • KNEIDL, Pravoslav. Z historie evropské knihy: Po stopách knih, knihtisku a knihoven. Praha : Svoboda, 1989. 143 s. ISBN 80-205-0093-6
  • PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha: Příručka pro nakladatele. 2. vyd. Praha - Litomyšl : Paseka, 2005. 256 s. ISBN 80-7185-774-2
  • TOBOLKA, Zdeněk. Kniha: Její vznik, vývoj a rozbor. 1. vyd. Praha : Orbis, 1949. 243 s.