Hospodářská krize v třicátých letech a její dopad na knihovny

Z WikiKnihovna
(přesměrováno z Hospodářská krize)
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Jakub Malý

Historie krize

Velká hospodářská krize, také zvaná jako Velká deprese probíhala v letech 1929 až 1933 i když následky mohly někde odeznít až mnohem později. Jednalo se o nejhorší hospodářskou krizi v dějinách. Celé to začalo krachem na newyorské burze dne 24. října 1929, tento den bývá nazýván černým čtvrtkem.

V čem byla krize výjimečná?

  • Poprvé měla globální charakter
  • Byla poměrně dlouhá (cca 10 let)
  • Přišla uprostřed hlubokého míru
  • Její průběh byl napříč všemi sektory

Co k tomu vedlo?

První varovné signály se objevily již v roce 1928. V USA to byl pokles stavební produkce o 25 % a pokles produkce osobních automobilů. Dosud nikdo nedokázal spolehlivě vysvětlit, proč se lidé a firmy začali chovat úsporně (osobní spotřeba klesla o 30 %, firemní investice dokonce o 90 %). Pouze státní (USA) výdaje stoupaly, jedině stát byl schopný převzít na svá bedra všechny investice – byl považován za kvalitního dlužníka. Za příčinu krachu na newyorské burze je považováno nadhodnocení ceny akcií. Základem pro cenění papírů jsou aktiva firmy, pokud cena značně přesahuje aktiva, hrozí pád. Když akcie dosáhly svého maxima, začaly pozvolna ale trvale klesat, to způsobilo paniku a následný prodej akcií za jakoukoliv cenu. Vzhledem k tomu, že si mnozí na nákup akcie půjčili peníze, nebyli potom schopni dluh splatit. To roztočilo kauzální spirálu, která vedla k masové nezaměstnanosti.

Hospodářská krize v Československu

Hospodářská krize u nás zprvu vypadala jako krize z nadprodukce. Velká spousta průmyslových odvětví kolabovala v jiné míře – nejhůře bylo postiženo např. zemědělství a strojní průmysl. Většina firem se propadala do ztrát. Hrubý domácí produkt se snížil o 20 %, zahraniční obchod o 70 %, zaměstnanost o 40 %. Úředně nezaměstnaných bylo 740 000 lidí, ve skutečnosti až 1 000 000. V zemích bývalého Rakouska – Uherska se hroutila ekonomika v průběhu První světové války, poté následoval růst až na pomyslný vrchol v roce 1929. Vývoj v Československu doprovázel poměrný propad kolem let 1933 až 1934, avšak v předvečer války v roce 1937 ekonomika mírně stoupla.

Dopad Hospodářské krize na knihovnictví

Už v té době se mluvilo nejen o finanční krizi, ale i o (z toho vyplývající) krizi školství, krizi inteligence a krizi kultury či mravů. Lidé zchudli a měli peníze jen na tu nejlevnější zábavu: výpůjčku knih. Ukazatelem kultury každého státu by měly být knihovny a vzdělávací instituce obecně, nicméně v době krize byly tyto instituce výrazně podfinancovány. Dokonce v letech 1932 až 1933 byla dočasně uzavřena Státní knihovnická škola. Docházelo i k tomu, že nebyly peníze na nákup nových knížek, tedy především dražších. Navzdory zákonem (Zákon o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb. a navazující předpisy) stanovené výši dotací veřejných knihoven nedocházelo k plnění stanovených limitů, některé obce dokonce nefinancovaly veřejné knihovny vůbec. Kultura začala být považována za luxus. Veřejné knihovny, aby přežily, začaly svoje portfolia doplňovat o velmi levnou, tzv. brakovou literaturu, ta přitáhla velké množství dočasných čtenářů z chudších vrstev, někteří z nich však chodili, jen aby se mohli v zimě ohřát. Nutno však zdůraznit, že soupeřili s konkurencí v podobě soukromých půjčoven knih, které nabízely výhradně nižší literaturu. Veřejné knihovny také soupeřily už delší dobu s katolickými knihovnami.

Pokleslá literatura na vzestupu

Knihovny byly nuceny dokupovat brakovou literaturu, především pak specifický žánr tzv. červenou knihovnu. Lidé těžce nesli dopady ekonomické krize a v pozdější době tu byla i předzvěst války, tak potřebovali únik od reality. Svůj podíl na tom měla i všudypřítomná reklama a především pak ženské časopisy. Vydavatelství Rodina, producent edice Červená knihovna vydávalo časopis Listy paní a dívek. Vedli tvrdý konkurenční boj s nakladatelstvím a vydavatelstvím Melantrich a jejich časopisem Hvězda. Tedy od názvu edice a od červených přebalů později vzniklo pojmenování pro celý žánr. Tato „díla“ vycházela poprvé právě v těchto časopisech a pak samostatně. O co se vlastně jedná? Tato literatura spadá pod epiku, je však značně stereotypní a více než sentimentální. Prošla vývojem od literatury až k čtivu, tedy ke spotřebnímu zboží zcela bez výchovných ambicí. Rozmáhala se především ve 30. letech, z důvodu odlehčení neveselé doby a hlavně dávala naději na lepší zítřky - všechny romány vždy končily šťastně. Vyskytovaly se zde klasické stereotypy např. studentské románky, kdy středoškolačky škádlily své profesory. Ty byly dokonce tak populární, že bylo natočeno i několik neméně populárních filmových zpracování. Byly oblíbené i romány o sirotcích, či tematika dívčích penzionátů. Takové příběhy zpravidla končily svatbou, nebo i více svatbami. Už v té době si lidé i dobová periodika z tohoto druhu literatury dělali srandu. Ekonomická krize se výrazně projevila i ve vyšší literatuře především zvýšenou sociální citlivostí během třicátých let. Docházelo k jevu, kdy v určitých regionech se půjčovaly desetitisíce kusů zábavné literatury, ale jen stovky kusů naučné literatury. Knihy se půjčovaly více, prodávaly se však méně, když pomineme brak, prodávaly se téměř výhradně pražské romány, to z nedůvěry k mimopražským autorům. Na rozdíl od výpůjček knihy kupovali jen bohatí. Na vině byl centralismus v Praze, tedy většina bank a výroby sídlila v hlavním městě. Vzor byl spatřován hlavně v Německu a Itálii, kde bylo mnoho nakladatelství a vydavatelství rozloženo mezi větší města.

Významný zlom ve vývoji knihovnictví

Situace v knihovnách byla špatná i v ostatních zemích, dosavadní vývoj se nelíbil ani odborníkům. Proto byla v Bernu 10. 6. 1932 vydána rezoluce a to Mezinárodním knihovnickým výborem IFLA složeným ze zástupců 29 států. Naléhavě žádali všechny vlády, aby i přes panující krizi vynaložily dostatečné prostředky pro udržení knihoven v provozu. Oprávněně se obávali úpadku inteligence. Ve stejném období došlo u nás k rozepři mezi experty, následkem toho se Z. V. Tobolka s několika kolegy oddělil a založil novou knihovnickou organizaci se jménem Československá knihovědná společnost. Jejich hlavní činností byla snaha o zvýšení teoretické úrovně, pořádali především odborné přednášky, exkurze apod. Situace se nelíbila J. Mahenovi, který 16. 6. 1935 sjednotil dvě nejvýznamnější knihovnické společnosti, tedy Spolek československých knihovníků a Spolek veřejných obecných knihovníků, do jedné společnosti pod názvem Ústřední spolek československých knihovníků.

Další vývoj pod hrozbou války

V roce 1935 konečně vešlo v platnost vládní nařízení o povinných výtiscích, avšak ty se dostávaly jen do velkých akademických knihoven. Díky knihovnímu zákonu z roku 1919 vznikaly i knihovny pro jazykové menšiny (především německé). Po nástupu nacionálních socialistů k moci však německé knihovny měly spíše tendenci se odtrhnout a vymanit z československých norem. Československá elita viděla v kultuře mocný nástroj pro boj s nacistickou hrozbou, proto nejen v odborných periodikách začaly pravidelně vycházet příspěvky, které měly ukazovat nesmyslnost a krutost nacistického režimu. Knihovna měla mít kulturní poslání a povzbudit veřejnou morálku. Pronacistické knihy a periodiky byly postupně zakazovány. Bohužel stejná tendence vzrůstala i na opačné straně, kdy henleinovci z německých knihoven vyřazovali díla protinacistická. Nepředstavitelné se stalo skutečností a po Mnichovské dohodě se celý svět změnil jednou provždy. Československo ztratilo velké části svého území včetně knihoven. Dohromady to bylo 19 % odborných vědeckých knihoven, 34,4 % veřejných knihoven se 33,2 % všech svazků. Za dramatických okolností byly některé knihy evakuovány, zbytek byl rozdán mezi prchající obyvatelstvo. Co se nestihlo zachránit, bylo zničeno. Jakoby to nestačilo, po obsazení zbytku Čech a Moravy se zavedla přísná cenzura a na důležitá místa byli dosazeni nacističtí pracovníci.

Shrnutí

Během ekonomické krize v třicátých letech došlo k značným změnám a k úpadku v knihovnictví. Nejvýznamnější jevy byly např.:

  • Podfinancování knihoven a knihovnického vzdělávání
  • Změna skladby čtenářů i nabízených knih
  • Rozepře a změny v knihovnických společnostech
  • Později protinacistická činnost na podporu sebevědomí národa

Jak tomu bývá při každé ekonomické krizi, vždy jsou na tom nejhůře kulturní instituce, neboť i v případě prosperity dostanou jen výjimečně finance navíc. Finanční krize jde ruku v ruce s krizí společnosti, především pak krizí důvěry, proto dochází k negativním změnám v celé společnosti. Můžeme pozorovat až nebezpečně podobný průběh v dnešních dnech, kdy se svět nachází na pokraji další finanční krize. Jak můžeme všichni vidět, finanční krize nikdy nechodí sama. Je povinností pověřených zodpovědných lidí pečlivě přerozdělovat finance i na kulturní instituce, neboť ty jsou nositelem skutečných hodnot.

Zdroje:

  • URBAN, Jan. Základy teorie národního hospodářství. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2003, 423 s. ISBN 80-863-9572-3.
  • HAMILTON, James D. Monetary factors in the great depression. Journal of Monetary Economics. 1987, vol. 19, issue 2, s. 145-169. DOI: 10.1016/0304-3932(87)90045-6. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/0304393287900456
  • OLSON, James Stuart. Historical dictionary of the Great Depression, 1929-1940. Westport, Conn.: Greenwood Press, 2001, viii, 355 p. ISBN 03-133-0618-4.
  • EDITOR, Robert F. Great events from history. Pasadena, Calif: Salem Press, 2007. ISBN 978-158-7654-459.
  • Czechoslovak Fiscal Policies in the Great Depression. Economic History Review [online]. 1979, vol. 32, issue 2, s. 228-240 [cit. 2014-11-27]. Dostupné z: http://ezproxy.muni.cz/login?url=http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&AuthType=ip,cookie,uid&db=bth&AN=10184041&lang=cs&site=eds-live&scope=site
  • MOCNÁ, Dagmar. Červená knihovna: studie kulturně a literárně historická : pohled do dějin pokleslého žánru. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1996, 240 p. ISBN 80-718-5075-6.
  • CEJPEK, Jiří, Pravoslav KNEIDL a Ivan HLAVÁČEK. Dějiny knihoven a knihovnictví v českých zemích a vybrané kapitoly z obecných dějin: [učební text pro posluchače Filozofické fakulty Univerzity Karlovy]. Dotisk. Praha: Karolinum, 1998, 192 s. ISBN 80-7184-163-3.
  • CALÁBEK, Leopold. Administrativní příručka pro lidovýchovné pracovníky a knihovníky. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: Masarykův lidovýchovný ústav, 1928, 227 s.
  • Česká osvěta: list věnovaný zájmům veřejného knihovnictví a organisaci lidového vzdělání. Praha: Státní nakladatelství, 1904-1948. ISSN 1803-0831. Periodicita není známa.
  • Index: leták kulturní informace. Brno: Index, 1929-1939.